Ladislav Kubín

* 1934

  • „Když jsem závodil, tak jsem přesvědčil souseda, který byl o rok mladší, Pepu Pelanta, jestli by to taky nezkusil. Tak si pořídil kolo a závodili jsme spolu, byli jsme v oddíle Sokol AZNP Mladá Boleslav, který byl za dva roky přejmenovaný na Spartak Mladá Boleslav. Chodili jsme do cyklistických schůzí každé pondělí po závodech. Nejdřív to bylo na letním cvičišti, potom nahoře v sokolovně. Párkrát nám taky ujel vlak, protože schůze pokračovala a my museli jít na vlak. Tak jsme šli pěšky domů. Vzpomínám si, že to bylo někde u Řepova, stáli jsme uprostřed silnice, tenkrát ještě takový provoz nebyl. A dohadovali jsme se, kdo je lepší nebo komu to víc jezdí, kdo má jaké přednosti. Dohodli jsme se na tom, že si to o pouti rozdáme. Pouť byla koncem července po svátku Anny, tak jsme to v roce 1950 udělali. Je z toho jedna malinká fotografie. Dva roky jsme to dělali s vrstevníkama a kamarádama z vesnice, kdo měl kolo, tak jel. Jeli jsme z kraje od vodní nádrže nahoru na křižovatku a zpátky. Druhý ročník byl už na Dobrovici a Semčice, to nás jezdilo do deseti na všem možném. A v roce 1952 jsme si to oficiálně nechali povolit jako veřejný závod. První ročník vyhrál můj soused a druhý jsem vyhrál já, ale jenom proto, že jemu spadl řetěz, tak jsem toho využil.“

  • „U nás v roce 1935 – když mi byl rok, tak si to nepamatuju, jenom z vyprávění nebo z historických zápisů - šel průvod z náměstí z Března na Holé Vrchy, kde na vrcholu Chlumu byla zasazena Masarykova lípa. Průvod šel po silnici – Židněves, Plazy, Kolomuty – v každé vesnici se přidávali lidi. Byl mi rok, nemůžu si to pamatovat, ale z vyprávění a zápisů… Ten pomník se snažili udržovat a za války sousedi jako třeba pan Svárovský, který v té době dělal starostu, tak ten kámen s tou deskou zakopali do země za války a riskovali život. Mimo toho v hospodě, u které byl ještě krám, tak hospodský v krámě sbíral potraviny. Maminka mě třeba poslala s taškou do krámu, koupit tohle, měl jsem v tašce napsané, co mám přinést. A něco jsem tam nesl, nevěděl co, ale byly to potraviny pro partyzány, které ten hospodský pod podlahou v sále ukrýval. V noci zadem vesnice přes malý kousek lesa a zahrady si pro to ty lidi chodili. Takže (hospodský) riskoval život. Ten člověk, co tohle riskoval, tak v padesátých letech, sice se to sem nehodí, málem zničili jeho rodinu, ta naše společnost. A hospodu vyloženě ukradli násilím.“

  • „Jako děti jsme si hráli na návsi, tak koukáme a od východu letí nějaká letadla. Tak jsme říkali – Rusové, Rusové. A letěli směrem na Mladou Boleslav. Koukali jsme nahoru a mávali jim. A jak jsme koukali a mávali, najednou z nich něco padalo. Pak jsme zjistili, že to byl nálet na Mladou Boleslav, Rozvoj, kasárna a podobně, kde bydlel i mámy bratr, můj strejda, tak jsme měli strach, jak to tam dopadne.“ „Přežili to?“ „Naštěstí to spadlo kousek dál, tam byl rohový krámek, to pamatuju. Tam to bouchlo, v prostorách dnešní mechanizační školy.“

  • Full recordings
  • 1

    Mladá Boleslav, 30.01.2023

    (audio)
    duration: 02:20:36
    media recorded in project Příběhy regionu - Liberecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Jeho ves pomáhala partyzánům, pak ji proslavil cyklistickými závody

Ladislav Kubín během povinné vojenské služby v Táboře, rok 1955
Ladislav Kubín během povinné vojenské služby v Táboře, rok 1955
photo: Archiv pamětníka

Ladislav Kubín se narodil 20. července 1934 ve středočeské obci Holé Vrchy. Jeho rodina za druhé světové války poskytovala jídlo partyzánům. Pamětník 9. května 1945 zažil bombardování Mladé Boleslavi letectvem Rudé armády. Po základní škole se vyučil automechanikem a pracoval v boleslavské automobilce AZNP (později Škoda). Velkou část života zasvětil cyklistice a cyklokrosu. Kromě závodění trénoval mládež, organizoval etapy Závodu míru. Dělal také maséra československým cyklokrosovým reprezentantům, které doprovázel na závody i v západní Evropě. Více než sedmdesát let pak organizoval závody cyklokrosu na Holých Vrších, kterých se účastnili nejúspěšnější cyklokrosaři z Česka i zahraničí. Ve vsi také dělal starostu, v roce 2023 zde žil. Příběh pamětníka jsme mohli zaznamenat díky podpoře z Nadačního fondu ŠKODA AUTO.