Ing. Josef Kubeš

* 1937  

  • „V průběhu léta 1945 byli na fotbalovém hřišti v Lomnici nad Popelkou soustředěni nejdříve zajatci a pak stovky lidí, kteří měli jít do odsunu. Kolem hřiště vedl dřevěný prkenný plot a někteří chuligáni se bavili tím, že přes plot házeli kameny, a snad pokaždé někoho trefili. To jsem viděl na vlastní oči.“

  • „(Na začátku války jste byl malý kluk. Máte na období okupace nějakou silnou vzpomínku?) Ano. Bydleli jsme na samotě a přibližně v roce 1943 k nám v noci přišel uprchlý ruský zajatec. Stál v noci u našeho domu, táta mířil do stodoly, Rus ho chytil za rameno, začal na tátu mluvit rusky a nesmírně ho překvapilo, že mu táta rusky odpověděl. Táta byl totiž od roku 1915 v ruském zajetí.“

  • „Jednou jsem četl v novinách, že jistý admirál získal významnou funkci v NATO, a prohodil jsem: ,Jéje! Jeho dceru jsem znal!‘ Před dlouhou dobou jsem s ní totiž chodil. A představte si, že někdo nelenil, okamžitě to nahlásil a mě pak vyšetřovala StB. Vyšetřovatelům jsem řekl, že o té holce moc nevím, že jsme spolu jen hráli tenis. Oni mi dali za úkol, abych to děvče sledoval, což jsem jim ovšem neslíbil, a tím vyšetřování skončilo. Nicméně v dokumentech, které na mě vedli, jsem měl zapsáno, že jsem udržoval přátelské vztahy s nežádoucí osobou.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 13.10.2015

    (audio)
    duration: 01:50:19
    media recorded in project Místa paměti
  • 2

    V Praze, 10.06.2020

    (audio)
    duration: 01:00:06
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Inženýrem proti své vůli, letcem navzdory vůli rodičů

Josef Kubeš (2015)
Josef Kubeš (2015)
photo: Pamět národa - Archiv

Josef Kubeš se narodil 2. června 1937 a pochází z podkrkonošské samoty Cikánka u Lomnice nad Popelkou. Během studia na semilském gymnáziu složil pilotní zkoušky. Po maturitě se kvůli lásce k létání i z finančních důvodů přihlásil na Leteckou fakultu Vojenské technické akademie v Brně. Jako mladý absolvent nastoupil do pražského Motorletu. V Motorletu působil celkem sedmatřicet let a do důchodu odešel roku 1997. Nejvyšší funkci ve své kariéře zastával po sametové revoluci, kdy přijal nabídku kolegů a stal se vedoucím vývoje. Jako externista pomáhal Motorletu při certifikaci motoru H-80 a sedm let spolupracoval s Aerem Vodochody.