Vladislav Krop

„Já jsem vedl skupinu důchodců lesního závodu Hnojník, mě pověřili, a tam byl naplánovaný výlet do Prahy. Čili my jsme asi devatenáctého nebo osmnáctého přijeli do Prahy. Tam jsme se ubytovali, chodili po památkách, které jsme měli naplánované. No a jedna návštěva byla v hospodě U Fleků. Tak jsme byli u Fleků a samozřejmě tam se pilo. Černé pivo a tak dále. To bylo 21. srpna. Všichni jsme odcházeli a zůstala tam manželka s kamarádkou. Měli jsme jednoho takového lesníka, to byl hrozně recesista. Zarostlý a takový jako, z ničeho si nic nedělal, srandista byl. A on tam zapil a zapila tam taky jeho manželka. A moje paní ho nemohla dostat domů. My už jsme všichni odjeli. Já jsem byl naštvaný. Už jsme se šli ubytovat a manželky nebylo. Tak jsem zalehnul a nakonec mě budí manželka a říká: ‚Ty, Vláďo, přijeli Rusové.‘ Já jsem myslel, že ji zmlátím. Říkám: ‚Tož, ty celou dobu chlastáš U Fleků s paní Tyšlerovou a nakonec mi přijdeš říct, že přijeli Rusáci.‘ A ona říká: ‚Ne, vedoucí tady mě poslal, té ubytovny, ať tě vzbudím.‘ A přijeli Rusové... Podívej se, tam už tanky hrčely pod námi, že jsme byli na Lenince ubytováni.“

„Měl jsem problém ve škole se vstupem do Pionýra. To manželka už byla dávno vzornou pionýrkou, a já pořád ne. Chodil jsem do Skautu a jednou jsem přišel do školy a tam jsem viděl, že ty skříně, které jsme měli ve skautské klubovně, najednou se ocitly ve škole. To komunisti zrušili skauting a to jsem jim do smrti nezapomněl. Takže ten poměr k tomu lidově demokratickému zřízení byl u mě velmi špatný. Měl jsem s tím problém i potom v té lesnické škole a tak dále, ovšem nijak podstatně mi to neovlivnilo život. Ovšem zanevřel jsem na to hrozně.“