Editha Krejčová

* 1930  †︎ 2022

  • „Když jsem jela do Německa, protože jsem za sestrou jezdila, tak vždycky, když jsem se vrátila, v tu ránu tam byl vyšetřovat mě od bezpečnosti. Vždycky chtěli vědět, s kým jsem se stýkala, co jsem tam říkala. Já jsem se samozřejmě politicky s nikým nestýkala. Pokaždé, když jsem se vrátila, mě vyšetřovali. Jezdila jsem tam pravidelně každé čtyři roky. Tak mě vyšetřovali. Třeba v továrně mě vyvolali ven a ptal se mě, co se dělo.“

  • „Maminka byla v Olomouci sama, protože nevlastní otec byl nasazený v Německu. Byla tam pro ni špatná doba, protože měli málo peněz. Spláceli ještě dluhy na dům. Bylo to pro ně dost kruté. Peněz bylo hodně málo a potraviny jen na lístky. Žádná jiná pomoc z jiné strany nebyla. Já jsem dostala chrlení krve a bratr měl něco se srdcem z nedostatku jídla.“

  • „Když se to stalo a vyhodili mě z restaurace tady, tak nevlastní otec mi sehnal na obci potvrzení, že můžu chodit všude. V Šanově byla pouť, tak otec řekl, že jdeme na pouť nahoru. Byl tam taneční sál, tak jsme šli tancovat. Bylo mi šestnáct. Sotva jsem tam byla, říkali: ‚Zavřete dveře, je tady Němka. Musíme udělat kontroly.‘ Přišli přímo k našemu stolu, já měla německou legitimaci – zelenou, Češi měli žlutou. Ode mě žádali občanský průkaz, tak jsem jim dala tu legitimaci. Oni říkali: ‚Co si myslíte, jste Němka a jste tady?!‘ Dala jsem jim to potvrzení od obce a byl konec kontroly, od té doby už jsem měla pokoj.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Červená Voda , 08.10.2021

    (audio)
    délka: 01:01:58
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Chtěla být učitelkou, ale musela dělat v textilce

Editha Wurstová, 1948
Editha Wurstová, 1948
zdroj: archiv pamětníka

Editha Krejčová se narodila 23. srpna 1930 v Hanušovicích v německé rodině. Otec Jindřich Wurst (1902–1944) byl sklenář, matka Berta (1904–1982) mu pomáhala v rodinném obchodě. Když byly Edith čtyři roky, rodiče se rozvedli. Oba měli nové vztahy, z nichž se otci narodily dvě děti a matce syn. Matka se provdala za Čecha Dominika Macka a přestěhovali se do Červené Vody. Válku strávila Editha se svou matkou a nevlastním bratrem v Olomouci, kam jejího nevlastního otce jako poštovního úředníka přeložili. Dva roky však byl totálně nasazený v Německu, a tak se v Olomouci protloukali sami. Děti mívaly hlad a z hladu také onemocněly. Vlastní otec Jindřich Wurst hned na začátku války musel narukovat a už se z ní nevrátil. Po válce se Editha vrátila do Červené Vody a právě rok po válce byl pro ni nejhorší v životě. Zpočátku se německé ženy musely skrývat před sovětskými vojáky. Chtěla jít studovat a stát se učitelkou, ale jako Němka nemohla, a tak začala uklízet v místní nemocnici. V říjnu 1946 odešla naprostá většina obyvatel Červené Vody včetně všech Edithiných příbuzných (kromě matky) do Německa. I ona chtěla odejít, protože zde neviděla dobrou perspektivu, ale rodiče jí to vymluvili. Nevlastní otec jí sehnal z obce potvrzení, že zůstává v Československu, aby nemusela čelit diskriminačnímu chování některých lidí. Když skončila s uklízením, nastoupila do textilní továrny Perla Červená Voda, kde pracovala celý život. V roce 1952 se vdala za Vincence Krejčího (1927–2011) a v letech 1952 a 1958 se jim narodili dva synové. Editha jezdila každé čtyři roky za svými příbuznými do Německa. Pokaždé ji po návratu vyslýchala StB. Mladší syn emigroval v létě roku 1989 do Německa. Celá jejich rodina si proto oddychla díky revolučním změnám v listopadu 1989, protože se konečně mohli začít normálně stýkat. Zemřela v červnu roku 2022.