Stanislav Křeček

„To je příklad toho, že to právo funguje, jenom když je porušováno málo. Když je právo porušováno masivně, tak nefunguje. Když někoho zabiju, tak je to vražda. Když se střílí stovky lidí na ulici, tak už právo tam nefunguje. A to je ten případ, kdy ten stavební zákon, jestli máte tisíc černých staveb, tak těžko odstraníte tisíc, tam nepřijede buldozér. Když máte jednu černou stavbu, tak může přijet a zbořit.“

„Potom se mi nějak zdálo, že nebudu vědec, tak jsem chtěl být umělcem, tak jsem studoval výtvarnou školu tady v Praze na Vinohradech, na Hollarově náměstí. To mě taky nějak bavilo a hlavně jsem dělal sochařství a kreslil a maloval. A přitom jsem vystudoval právnickou fakultu a ta výtvarná škola se mi potom hodila, protože já jsem po fakultě nastoupil k soudu, k Obvodnímu soudu pro Prahu 5, byl jsem soudce. A po roce 68 mě odsud vyhodili, protože já jsem psal hodně článků do Univerzity Karlovy, to byl takový studentský časopis, a do Studentských listů a do Lidových novin. A ty články si komunisté sesbírali a na základě toho mě vyhodili. Takže se mi hodila ta výtvarná škola, jsem byl výtvarník na volné noze. Nějaký čas jsem se živil, dělal jsem plakáty pro Čedok a takhle podobně.“