Anděla Kratochvílová

* 1951

  • „Sedmnáct let mi bylo v šedesátém osmém, když přišla ruská armáda tady do Čech. To si pamatuji, to jsme zrovna šli se sestrou z tanečků a říkáme hele, tady je nějaké vojenské cvičení, nebo co to je, takových vojáků. A nevěnovaly jsme tomu pozornost, přišly jsme domů, to jsem byla ještě ve Frantovkách, šly jsme spát a ráno vstáváme a slyšely jsme v dráťáku, protože já byla u babičky a ta televizi neměla, tak jsme v dráťáku slyšely, že přijeli vojáci a v Praze jaké je tam dopuštění. Tak jsme myslely, že to je jenom nějaká hra – a pak jsme šly do práce a viděly jsme ty vojáky znovu. Ale řekla bych, že tady to nebylo tak násilné, jako to bylo v Praze. Ze začátku jsme brečeli, byli jsme nešťastní, já jsem dělala v té době u lázní a pacienti všichni odjížděli, každý se bál, že bude válka a aby se viděl s rodinou. Já jsem se taky bála, protože to bylo pro mě..., já jsem psala domů dopis, to jsme neměli telefony, nic, tak jsem psala domů dopis, jestli mám přijet, že bych se pak už s nimi neviděla, kdyby se něco semlelo.“

  • „Když byli naši v tom Rumunsku, tak Rumuni šli do války s Němci, takže můj taťka musel nastoupit do války s Němci. A on od nich, protože už se mu to nelíbilo, nechtěl s nimi bojovat, tak přestoupil k Rusům, ale oni si mysleli, že je zběh, tak ho strčili na Sibiř na sedm let, nikdo o něm nevěděl, že existuje, byl v tom gulagu sedm let. Po sedmi letech se vrátil, jenomže maminka už si myslela, že už nežije, tak měla zrovna, když se vrátil, tak byla těhotná s jiným pánem. Tak taťka taky tím trpěl, protože když přišel, tak také děti k němu nechtěly, ti starší sourozenci, protože Ludva, ten první, ještě v Rumunsku, když pásl krávu, než šli sem, tak šlápl na minu a utrhlo mu to v sedmi letech nohu. Takže on přijel domů a Ludva ležel na posteli, máma těhotná a Julka, ta druhorozená, ta k němu nechtěla jít, protože ho neznala, protože když odešel, tak jí bylo osm měsíců a vrátil se a bylo jí osm let.“

  • Full recordings
  • 1

    Velká Hleďsebe, 05.04.2022

    (audio)
    duration: 58:13
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

V životě jsem si vždycky musela pomoct sama

Anděla Kratochvílová
Anděla Kratochvílová
photo: Post Bellum

Anděla Kratochvílová se narodila 18. května 1951 v Chebu jako páté ze šesti dětí. Rodiče pocházeli z Rumunska, kde se narodili i dva nejstarší sourozenci. Otec musel jako Rumun bojovat ve válce po boku Němců. Zběhl ale k Sovětům, kteří ho poslali na sedm let do gulagu na Sibiř. Po jeho návratu se rodina přestěhovala do Československa. Anděla navštěvovala základní školu v Lázních Kynžvart a po škole nastoupila jako servírka do lázeňských podniků nejprve ve Františkových, později v Mariánských Lázních. Ve Františkových Lázních prožila také okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Koncem 60. let začala pracovat v podniku Kovo Velká Hleďsebe, kde se seznámila se svým mužem. Vdala se v roce 1971 a narodil se jim jediný syn. Ten se v listopadu 1989 zapojil jako člen Občanského fóra do protestů proti režimu. Stávkovat do Mariánských Lázní tehdy vyrazila i Anděla. V podniku Kovo pracovala až do roku 2000, kdy přešla do pekáren v Klimentově. Tam pracovala až do odchodu do důchodu. V roce 2022 žila v Klimentově u Mariánských Lázní.