Jaromír Kincl

„Je to tak zasuté, že opravdu si možná trochu fantazíruju. Trochu pravdy na tom ale bude. Bylo to jako vždycky hledání tématu. A jako vždycky jsme hledali téma, ač nejsme alkoholici, při inspiraci u lahvičky dobrého vína. Tenkrát jsme to nechtěli dělat doma, tak jsme zapadli do jedné dopolední vinárničky. Tuším, že to bylo někde na Starém Městě, a vím, že se tam šlo po schodech do podzemí. Bylo to dopoledne. Seděli jsme tam sami a dali jsme džbáneček vína. Měli jsme takovou praxi, že když jsme nevěděli, kudy kam, tak jsme si zadali nějakou vymezenou sekvenci uvažování a v tom jsme si dali uvažování na volnoběh. Každý, ať vypráví, co si myslí, že by se s tím dalo dělat, ať mu to připadá blbý, nebo ne. Pak že se ukáže, co z toho přežije. Takhle na volnoběh jsme klábosili u džbánečku vína. Pamatuju si, že někdo pravil: ‚To tady budeme takhle do večera? To budeme spát s hvězdičkami.‘ Najednou přišly hvězdičky na pořad a začali jsme improvizovat na téma hvězdičky. Začali jsme si říkat, proč by se nemohlo psát o hvězdičkách, ale co o hvězdičkách? Pak někdo přišel na to, že z hvězdiček je souhvězdí a souhvězdí jsou krásně pojmenovaná, jako třeba Váhy, Malý vůz nebo Střelec. A ten název, že by mohl dávat základ pro příběh toho večerníčka. Rozjet to přes hvězdičky, dostat se k tomu Střelci a ten Střelec potom sám prožije nějaký příběh s hvězdičkami. Říkali jsme si, že by to bylo fajn, ale musíme se nějak dostat na to nebe. Někdo plácnul, proč na nebe, vždyť hvězdičky se odrážejí v řece, ve vodě a v rybníku. Říkali jsme, že nějaký rybník musí být: normální, obyčejný rybník. Jak se bude jmenovat? A už někdo říkal, to by se mohl jmenovat Rákosník. A už jsme říkali, že když je tam rákosí, tak tam zřejmě bude nějaký skřítek, a když je v rákosí, tak by se mohl jmenovat Rákosníček.“