Václav Kaňka

* 1938

  • „Potom, když umřel náš prezident Beneš, tak jsme se chtěli zúčastnit pohřbu. Pamatuji se, že jsme z Karlína šli pěšky, protože tramvaje moc po Praze nejezdily. A chtěli jsme se dostat přes Václavský náměstí směrem k Vltavě, kudy měl jet ten pohřební průvod. Na Václavském náměstí byl kordon milicionářů a ti nás odtamtud vyhnali, takže jsme to museli obcházet přes Olšanské hřbitovy. Dostali jsme se až na nynější Palacké náměstí, kde jsme potkali jednoho známého, který měl kamarády zrovna tam v rohovým domě, tak nás vzali až na střechu. Takže jsme viděli celý ten pohřební průvod ze střechy.“

  • „To nás jako kluky hrozně bavilo. Nacvičovali jsme na ten slet. Před hlavním sletem v roce 1948 byly župní slety. Náš Sokol byl členem župy Barákovy, takže jsme měli na jaře první župní slet v Satalicích. Tam jsme cvičili taky. A protože byli pražský sokolové v podstatě vynikající, tak jsme se dostali i na ten Strahov a tvořili jsme vlastně páteř toho nástupu a těch cvičení. V podstatě jsme byli v prvních řadách před tribunou, takže karlínský Sokol měl vymezené prostory přímo uprostřed před hlavní budovou, takže jsme viděli i na prezidentskou lóži. Cvičili jsme s nadšením, pak jsme byli nešťastný, když se Sokol zrušil.“

  • „Zrovna v době heydrichiády v roce čtyřicet dva jsem dokonce zahlídl ty atentátníky, kteří chodili spát do jedné chatičky přímo v naší kolonii. Byla to chata nějakých Křiklánů a během heydrichiády na ně nepřišli a přežili celou válku. Takže to byly takový moje první vzpomínky. Tam kousek od toho bylo vládní vojsko na Trojském ostrově a my jsme tam prožívali vlastně celý dětství.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 19.11.2022

    (audio)
    duration: 01:02:46
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Skaut tělem i duší

Václav Kaňka (1959)
Václav Kaňka (1959)
photo: Archiv pamětníka

Václav Kaňka se narodil 4. září 1938 v Praze Miroslavovi a Marii Kaňkovým. Jeho rodiče byli už od svého dospívání aktivní v Sokole i v Junáku, a právě proto v tomto duchu vychovávali i své dva syny. Vyrůstal po boku svého bratra Miroslava, který byl jen o rok a čtvrt mladší. Značnou část dětských let prožívali společně v zahrádkářské kolonii na Trojském ostrově. Tam také sahá jedna z jeho prvních vzpomínek. Údajně tam po útoku na Reinharda Heydricha zahlédl na zahradě Jaroslava Křiklána výsadkáře Jozefa Gabčíka s Janem Kubišem. Jaroslav Křiklán byl skutečně jedním z těch, kteří parašutistům pomáhali. Poslední rok války prožil Václav Kaňka u prarodičů v Sedlci-Prčicích, kam je rodiče ukryli před případným bombardováním. Po válce začal chodit do karlínského Sokola a Skauta. V roce 1948 cvičil na XI. všesokolském sletu. Po roce 1948 se až do roku 1950 účastnil tajných skautských výprav. Dne 8. září 1948 se s rodinou vydal na pohřeb Edvarda Beneše. V roce 1953 začal studovat Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Ječné ulici. Po maturitě v roce 1957 nastoupil do Československého rozhlasu, kde pracoval jako technik a řídil vysílání. Na podzim roku 1957 odešel na vojnu do Brna. Později sloužil v Pardubicích a Čáslavi. Během Pražského jara v roce 1968 se chtěl angažovat ve znovuobnoveném Junáku, ale invaze vojsk Varšavské smlouvy situaci změnila. V roce 1972 se oženil se Zdeňkou Cepkovou, rovněž techničkou Československého rozhlasu. Po sametové revoluci se vrátil ke svému milovanému skautingu. Vedl oddíl v Hostivaři, působil jako instruktor v tzv. lesních školách. Později se angažoval ve skautském středisku ve Voticích a působil jako výchovný zpravodaj benešovského okresu. V roce 2022 žil v Sedlčanech.