Václav Kalivoda

* 1947

  • „Cítil jsem křivdu, že mě nevzali do Pionýra, v té době… bral jsem to jako křivdu. Všichni ze třídy tam byli. Pak když už byl svaz mládeže, tak o to jsem ani nestál. Všichni byli s pionýrským šátkem…“

  • „Jelikož byl zaměstnancem Jednoty a o barák Jednota usilovala, táta odsud chtěl odejít, protože věděl, že pro rodinu to tu nemá cenu, tak jim to potom prodal. Ale pod nátlakem, vyhrožovali mu. Když jsem o to zažádal, musel jsem dokázat, že to neprodal ve svobodné vůli, soudil jsem se s Jednotou dva roky. Když jsem se začal soudit, jednoťácký advokát říkal: ‚Pane Kalivodo, s námi ještě žádný soud nikdo nevyhrál.‘ Bylo to v době, kdy Jednota byla ještě silná organizace, pak se to rozpadlo. Po dvou letech, když jsem to vyhrál, tak mi [advokát] říkal: ‚Takhle tvrdohlavýho člověka jsem ještě nepoznal.‘ A poklepal mi na rameno. Musel jsem to dokázat svědecky, to znamená, že mi svědčili sousedi, co si to pamatovali. Potom jsem vypátral, že člověk, který byl zaměstnancem Jednoty, tak tehdy dělal soudní odhad na dům. Dojel jsem za ním, jestli si to pamatuje. Přesně si pamatoval, jak tátovi vyhrožovali, že když to neprodá, tak celou rodinu zlikvidují. Byl ochoten mi to u soudu dosvědčit.“

  • „Strýc provozoval hotel Sázava v Ledči nad Sázavou, kde umožnil schůzi národním socialistům. Dělal jim předsedu inženýr Bičiště… Požádal mého strýce Bohumila, jestli by ho nedovezl do Humpolce za paní Zábranovou, což byla poslankyně, bydleli ve vile u školy. Strýc, jelikož měl svoje auto rozbité, půjčil si auto od souseda a inženýra Bičiště sem vezl. Vysadil ho u vily a jel za mým tátou do Panského domu, načež je pak všechny sebrali, včetně mého otce, který byl snad jen ve vyšetřovací vazbě a pak ho pustili. Nevím, jak dlouho tam byl. Strýc byl odsouzen a pustili ho až v roce 1960 na velkou politickou amnestii. A seděl na Příbrami.“

  • Full recordings
  • 1

    Humpolec, 16.02.2022

    (audio)
    duration: 01:56:17
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Jako děti politických vězňů jsme neměly na růžích ustláno

Václav Kalivoda, začátek 60. let
Václav Kalivoda, začátek 60. let
photo: archiv pamětníka

Václav Kalivoda se narodil 26. listopadu 1947 v Šanově na Znojemsku. Krátce nato se rodina přestěhovala na Vysočinu do Humpolce, kde otec po zemřelém strýci zdědil spolu s Panským domem také řeznictví, v němž se v mládí vyučil. Vzápětí následovalo znárodnění a výrobnu převzalo pod správu spotřebitelské družstvo, později národní podnik Jednota. Pamětníkův strýc vedl v Ledči nad Sázavou hotel Sázava a v období politického převratu umožnil schůzi bývalým straníkům národní strany socialistické. Na základě svého počínání byl v roce 1952 ve vykonstruovaném soudním procesu Bičiště a spol. odsouzen za velezradu ke 12 rokům vězení. Většinu trestu si odpykával v lágru Vojna u Příbrami a k jeho propuštění na svobodu došlo až roku 1960 na prezidentskou amnestii. Několik týdnů strávil ve vyšetřovací vazbě i Václavův otec, který po znárodnění pracoval jako dělník. Pod nátlakem a výhružkami ze strany Jednoty pak dům nakonec prodal a s rodinou se odstěhovali do Luk nad Jihlavou. Po roce 1990 získala rodina dům v restitučním řízení nazpět. V 90. letech pamětník obnovil otcovu živnost a provozoval zde řeznictví. V době natáčení žil v Humpolci (února 2022).