Jan Jurkas

* 1938

  • "Zažil jsem můj strejda tam byl na Hlubině, v šedesátým prvním, tam byl výbuch. On tam zrovna na té směně nebyl, tak bylo sto jedenáct mrtvejch. Já jsem taky zažil poplach. Museli jsme z té šachty jako okamžitě pryč, protože oni pouští do trubek, když je riziko, tak se tam pouští takovej smrad jako z vajíček. To přišlo a tím jste věděl, že je zle, že se musí opustit pracoviště. Tak jsme přišli k šachtě a tam nám bylo nabízeno - okamžitě dojít na jinej důl, třeba dva kilometry, ale v takovým mundůru, v jakým jsme dělali, to znamená trenky a špinavej jako čuně. Tak my jsme se rozhodli, protože jsme byli mladí, že polezeme po žebříku. Devět set padesát metrů jsem lezl po žebříku."

  • "Táta byl na cvičení v pětačtyřicátým, přišel domů a já jsem měl ve sklepě bedýnku granátů. My jsme to sbírali po škarpách a nosili jsme si to domů jako děcka. Flintu jsem měl a kulomet. Tak jsme dotáhli kulomet, ten byl o rok starší, tomu bylo devět (kamarád). Kulomet jsme strčili na zahradě skrz tyčky, měli jsme pás nábojnic, jenomže my jsme to neuměli dát do chodu. Šel četník Beranovskej a viděl, že tam něco děláme, přišel a kulomet nám sebral."

  • "Si pamatuju dobře, tady jak vyhodili ten most v Jihlavě (jestli jsi někde nečetl) ten vlak německej. Tak přejela lokomotiva na Brno, ta se převrátila na pravou stranu a ty vagóny padaly dolů z mostu. My jako děcka, tam je skála, jsme byly na tý skále na vršku a dívaly jsme se ráno nebo druhej den, jak vytahovali ty Němce mrtvý. Až u toho jsme skoro byly. Potom jsme hledaly, já moc ne, v tý řece pistole a kde co. Hledalo se pod vodou."

  • "Tak jsme holt remcali na schůzích, no zkrátka jsme jim asi neseděli...No jestli souhlasíme s tím, že sem sovětská vojska přišla nás zachraňovat. My jsme řekli, že jsme svobodnej stát a že sem neprávem přišli, a tím to bylo celý vyřešený."

  • "Mělo následovat, že jsem měl zájem do tý letecký školy se dostat, učiliště, tam právě kamarád se dostal, a bylo to na dobrý cestě, že tam budu moct v lednu nastoupit do Košic. Jenomže se vychodila škola a v tý době nebyla možnost říct nepůjdu do práce. Musel jste nastoupit buďto do učiliště, nebo do nějaký práce. A oni mě nechtěli nechat ty čtyři měsíce doma. Táta řekl, že se o mě postará. Tlačili na mě a přesvědčovali našeho tátu. Slibovali hory doly, že je možnost tam vyžít po všech stránkách, že až to dodělám, že by byla možnost se na to učiliště dostat. Já to přikláním jedné věci, protože táta nastoupil v pětačtyřicátým s mámou do KSČ a ve čtyřicátým osmým vystoupili."

  • Full recordings
  • 1

    Měšín, 22.11.2019

    (audio)
    duration: 59:33
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Měšín, 19.12.2019

    (audio)
    duration: 48:14
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Uhelné doly místo oblohy

Portrétová fotografie Jana Jurkase v letech, kdy studoval na učilišti v Karviné
Portrétová fotografie Jana Jurkase v letech, kdy studoval na učilišti v Karviné
photo: Soukromý archiv Jana Jurkase

Jan Jurkas se narodil 18. ledna 1938 v Jihlavě a už od dětství se zajímal o létání. Navštěvoval modelářský kroužek a docházel vypomáhat do nedalekého henčovského letiště. Po roce 1948 vystoupili jeho rodiče z KSČ a Jan Jurkas se po dokončení školní docházky hlásil na letecké učiliště do slovenských Košic, což mu bylo během letních prázdnin roku 1952 zamítnuto. Následně odešel studovat na hornické učiliště do Karviné, kde se projevil do té doby jeho neobjevený atletický talent a brzy vstoupil do oddílu Baník Karviná. Po čase zaslal odvolání a žádost o přestup na letecké učiliště, ale to mu bylo znovu zamítnuto. Pracoval v Dolu ČSA, kde setrval až do roku 1961 a poté se vrátil na Vysočinu a nastoupil do v jihlavského Motorpalu, kde mu v polovině šedesátých let nabídli přihlášku ke vstupu do KSČ. Nabídku přijal, ale pro svůj nesouhlas s vpádem vojsk Varšavské smlouvy byl z řad členů komunistické strany vyškrtnut. V roce 1971 se stal tajemníkem na MNV v Měšíně a krátce po roce 1989 odešel do penze. Ve svých šedesáti letech v roce 2008 si poprvé vyzkoušel let v trenažéru dopravního letadla Airbus. V době natáčení žil Jan Jurkas se svou manželkou v rodinném domě v Měšíně.