Anna Judová

* 1941

  • „Celý život jsem toužila, teď už tedy ne, toužila jsem se tam podívat. To byla moje touha. Jenže za prvé jsem chodila do školy, pak jsem měla děti, nebyly peníze. Ve snu se mi vždycky zdálo, že jsem v tom městečku a ptám se na strýčka Františka, co tam bydlel. Dokonce v tom snu umím i španělsky, že se ptám. A když už mi lidi řekli, že támhleto je ten barák, tak jsem se vždycky probudila. Nikdy jsem tam nedojela.“

  • „Musím říct, že maminka z toho byla zoufalá, protože v podstatě nic nebylo. Tam jsme měli všechno. Tam jsme se měli opravdu dobře. Nebylo žádné omezení, co se jídla týče. Oblečení jsme nemuseli mít, topení také ne, protože to byly subtropy, tam jsme neznali zimu. A teď jsme přijeli sem a tady zima, a oblečení jsme moc neměli. Maminka chtěla pořád jet zpátky.“

  • „Jednou jsme tam jako malí natrefili na korálkového hada. Tak jsme ho utloukli klacky, ale protože jsme se ho báli i mrtvého, tak jsme ho nesli domů na klackách. Naši maminku mohla ranit mrtvice, protože to byl velmi jedovatý had. Taky jsme nebyli žádní andílci. Cukrovou třtinu jsme podpálili. Pak jsme také chodili – jak jsme lumpačili – na pastvinu, jak byly krávy. Byla mírně svažitá a byly tam balvany. Pod těmi balvany, vždycky jsme ho odhrnuli, byl ohromný pavouk. Ale jestli to byla tarantule, nebo sklípkan, to nevím.“

  • Full recordings
  • 1

    Albrechtice u Lanškrouna, 16.05.2025

    (audio)
    duration: 01:10:24
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Zdává se mi, jak v Argentině hledám strýčkův dům. Nikdy ho nenajdu

Anna Judová, tehdy ještě Lišková, 1959
Anna Judová, tehdy ještě Lišková, 1959
photo: archiv pamětnice

Anna Judová se narodila 27. července 1941 poblíž města Cerro Azul na severu Argentiny. Rodiče tam přišli za lepším živobytím spolu s početným příbuzenstvem v roce 1925 z Volyně. Žili na samotě. Dostali vyměřený kus pralesa, který museli vyklučit, postavit si dům ze dřeva, vykopat studnu a založit si hospodářství. Chovali krávy, prasata, pěstovali vinnou révu, tabák, cukrovou třtinu, buráky, broskve, pomeranče. Co vypěstovali, prodali, a to je bohatě uživilo. Rodiče Jaroslav a Anna Liškovi měli celkem sedm dětí, pět se jich narodilo v Argentině, dvě po návratu do Československa. Anna chodila rok do argentinské školy. V roce 1949 se ale rodina Liškových na popud českého učitele vydala lodí zpět do Československa – budovat republiku. Nevlídné podnebí, absence příbuzných a známých či nuzné materiální podmínky v novém domově těžko nesla hlavně maminka, která se toužila vrátit zpět. Usadili se v Damníkově u Lanškrouna, v domě po odsunutých Němcích, a dali se do hospodaření – to uměli nejlépe. V padesátých letech to znamenalo těžkou dřinu, odvádění vysokých dodávek a nouzi samotných zemědělců, takže i Liškovi nakonec vstoupili do jednotného zemědělského družstva. Anna po základní škole absolvovala „jedenáctiletku“, pozdější gymnázium, a poté nastoupila jako vychovatelka ve školní družině. Pracovala také v mateřské škole nebo v dětských domovech. V roce 1961 se provdala za Václava Judu (1939) a v letech 1962, 1963 a 1964 se jim narodily děti. V době, kdy pečovala o malé děti, si doplnila dálkově pedagogické vzdělání. Maminka se v roce 1970 do Argentiny opět podívala, ale Anně Judové se to už nikdy nepodařilo. V roce 2025 žila s manželem v Albrechticích u Lanškrouna.