Jindřich Joch

* 1940

  • „My ze Suchdola jsme nesměli sem do Velenic. To se nesmělo. Mohli jsme jet, ale jenom na nádraží, tam byli péesáci [příslušníci Pohraniční stráže] a ti nás z toho nádraží nepustili. Tak my Velenice neznáme. Ani moje žena je neznala, ta tu vůbec ani nebyla ve Velenicích, a to to je kousek. Já taky ne. Já nevím, co tu kde je, vůbec.“

  • „Já vyšel ze školy, šel jsem na pilu. Jdu na odpolední a oni přišli a říkali: ,Musíte jít domů, nemáte práci!´ Víte, že jsem brečel? Šaty jsem neměl, korunu jsem neměl, měl jsem jenom tepláky. Roztrhaný jsem šel domů.“ Na cestě domů jsem šel kolem správy [lesů], tam byla myslivna, byl tam vedoucí hajný a oni mě znali, jak jsem tam jezdil, tak hajný se ptal: ,Kam jdeš?´ A já povídám: ,Jdu domů, vyhodili mě z pily. Národní výbor řekl, že nemůžu, a tak jdu domů.´ [Hajný říkal:] ,Ne, my máme poradu.´ Na obci měli nějakou poradu. [Hajný říkal:] ,Ráno přijď, my to tam rozhodneme, my to tam vyřídíme.´ Tak jsem ráno přišel a on povídá: ,My bychom tě vzali, kdybys chtěl do lesa.´ Tak jsem šel do lesa a tam jsem zůstal.“

  • Full recordings
  • 1

    České Velenice, 06.09.2025

    (audio)
    duration: 53:02
    media recorded in project Terénní reportáže
Full recordings are available only for logged users.

Seli jsme obilí, nesměli jsme si semlít. Nic jsme nesměli

Jindřich Joch, 90. léta
Jindřich Joch, 90. léta
photo: Archív pamětníka

Jindřich Joch se narodil 5. července 1940 jako nemanželské dítě Marii Machové v malé obci Rapšach (Rapischach/Rottenschachen) v jižních Čechách. Když mu bylo asi pět let, jeho matka se provdala za Rudolfa Jocha a přestěhovali se do Boru u Suchdola nad Lužnicí, kde Rudolf Joch vlastnil statek o 12 hektarech. V polovině 50. let začali komunisté v Suchdole zakládat jednotné zemědělské družstvo (JZD). Jochovi, stejně jako mnoho dalších sedláků v obci, odmítali do družstva vstoupit. Za svůj odpor čelili likvidačním dodávkám, vyhrožování a tvrdé perzekuci. Rudolfa Jocha opakovaně odváděli k výslechům a hrozilo jim vystěhování z obce. Nakonec rodiče do JZD pod nátlakem vstoupili. Jindřich Joch ukončil základní školu v roce 1953 a nastoupil jako pomocný dělník na místní pilu. Brzy ho ale kvůli tzv. kulackému původu propustili. Jen díky přímluvě místního hajného získal místo u lesů, kde pracoval až do odchodu do důchodu. Ve svých vzpomínkách popisuje život v bezprostřední blízkosti železné opony. Jindřich Joch zemřel krátce po natáčení, v říjnu 2025.