MgA. Jan Jirásek

* 1955

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Potkal jsem [v Linci] Bohdana Mikoláška, který byl emigrant a žil se svou ženou ve Švýcarsku. Jeho žena Jana je také velmi zajímavá osoba a je evangelickou farářkou. Bohdan je písničkář, kterého proslavila zejména jeho krásná píseň ‚Ticho‘ inspirovaná osudem Jana Palacha. Bohdan za mnou přišel a dával mi LP desku a říká mi, že ji natočil ve Švýcarsku a zda bych ji vzal do Čech, kdyby se podařilo udělat kopie a šířit to. Bylo té situaci přítomno několik emigrantů. Já jsem tu desku vzal a jel jsem Škodou 120 z Lince do Čech. A před hranicemi jsem měl neobyčejně silnou intuici, že tu desku nesmím převézt. Zastavil jsem. Opřel jsem ji o sloup u billboardu. Bylo na něm shodou náhod napsáno ‚Stop Temelínu, nechceme energii z atomu‘. Na hranicích mě celníci odstavili, musel jsem vystoupit. Prohledali mi zavazadla, prohledali auto, ale takovým způsobem, že vyndali sedačky z auta a zcela všechno. Byl jsem si naprosto jistý, že vědí, že tu desku mám u sebe.“

  • „Byl jsem na vojně na přelomu let 1979 a 1980. Byl jsem v Janovicích nad Úhlavou, což byl jeden z nejhorších útvarů v republice. Tam byli dáváni lidé, kteří byli vyloženě politicky nespolehliví. Že jsem označený za politicky nespolehlivého jsem se dozvěděl tak, že když jsme měli služby dozorčího útvaru, tak jsme se s dalšími takovými vloupali do trezoru. Za to byl prokurátor. My jsme se tam vloupali proto, abychom si mohli přečíst svoje složky. A já jsem to tam měl. Měl jsem tam napsané, že nesmím studovat v Praze. Byly tam červeně podtržené věty, že naše rodina měla fabriky a další věci. Pes by si ode mě kůrku nevzal. Všechno bylo špatně. Nakonec jsem se dostal na Pedagogickou fakultu v Hradci Králové. Jednak to nebylo v Praze a jednak byl nedostatek učitelů, takže mě tam vzali. Potom jsem se znovu hlásil na HAMU v Praze – zase neúspěšně. Díky tomu, že jsem z utajené složky věděl, že nemám v Praze šanci, přihlásil jsem se na Janáčkovu akademii do Brna, kam mě vzali. To bylo ale už v roce 1983, kdy začínalo jakoby oteplení, kdy se tyto věci nebraly tak vážně a doslova.“

  • "Zajímavá historka z [dědečkovy] transsibiřské anabáze je, že když přezimovávali na Bajkale, tak chodil hrát do smyčcového kvartetu do nedaleké vesnice, kde byla škola. Pan řídící založil smyčcový kvartet, kde děda hrál a zamiloval se do jeho dcery Naděždy. Jako voják tam ale nemohl přenocovávat a vracel se zpět do tábora na základnu. Jednoho dne se stalo, že bolševici přepadli vesnici a všechny obyvatele povraždili. Dědeček tam druhý den přišel a viděl všechny lidi, se kterými se přátelil, včetně Naděždy, mrtvé. Ze spáleniště, které tam zbylo, si vzal violu, která to nějakým zázrakem přežila. Vzal si ji s sebou domů. Potom, protože byl velice dobrý muzikant, na ni dál hrál. Když se pal seznámil s mou babičkou a vzali se a narodila se jim první dcera, moje teta, tak si dědeček vymínil, že dostala jméno Naděžda – po lásce z Bajkalu. Moje babička to ještě po letech docela těžce nesla."

  • Full recordings
  • 1

    Hradec Králové, 09.10.2024

    (audio)
    duration: 02:13:30
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
  • 2

    Hradec Králové, 15.11.2024

    (audio)
    duration: 56:42
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Cítil jsem povinnost chránit svobodu stejně jako dědeček legionář

Na zahradě rodného domu v Rychnově nad Kněžnou
Na zahradě rodného domu v Rychnově nad Kněžnou
photo: archiv pamětníka

Jan Jirásek se narodil v Rychnově nad Kněžnou 9. ledna 1955 rodičům Aleně a Janu Jiráskovým. Už v útlém věku věděl, že se chce věnovat skladbě. Jeho dědeček Břetislav Eichler vstoupil do československých legií na Rusi, když uprchl ze zajetí během první světové války. Sestra babičky, Marie Kronowetterová, založila v Rychnově nad Kněžnou továrnu na kožedělné výrobky. Továrnu udržela i za druhé světové války a odvážně chránila své zaměstnance před nuceným pracovním nasazením. Otec pamětníka, inženýr ekonomie, se připravoval na převzetí továren. Plány zhatil únorový puč v roce 1948, v jehož důsledku komunisté továrny rodině vyvlastnili. Z vysokých pozic musel otec pamětníka definitivně odejít po invazi vojsk Varšavské smlouvy. Jan Jirásek nastoupil po základní škole v roce 1970 na gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a soukromě se připravoval na příjímací zkoušky na Hudební fakultu Akademie múzických umění (HAMU). Kvůli kádrovému profilu se však na vysněnou vysokou školu nedostal. Po povinné vojenské službě v Janovicích nad Úhlavou vystudoval Pedagogickou fakultu (1979) a na začátku 80. let se dostal na Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU) v Brně, na obor skladba. Pracoval jako hudební režisér a dramaturg v Československém rozhlase v Hradci Králové a následně přešel na pozici hudebního redaktora soudobé vážné hudby v Praze. S manželkou Dášou vychovali děti Lukáše a Kláru. Připravovali se na emigraci, na kterou ale nakonec nedošlo, protože totalitní režim ukončila dřív sametová revoluce. V jejím průběhu se stal jedním z mluvčích Československého rozhlasu. Po roce 1989 dostal konečně možnost uvádět své skladby. Jeho díla od té doby zaznívají na mnoha světových pódiích a festivalech. Jan Jirásek napsal několik úspěšných oper a v době natáčení přednášel kompozici pro studenty z celého světa. Věnuje se také filmové hudbě, za kterou byl oceněn Českými lvy. S manželkou Vladislavou žil v době natáčení v roce 2024 nedaleko Prahy a volný čas trávil v rodném kraji na chalupě.