Jan Jindra

* 1924  †︎ 2013

  • „Byl jsem ale skoro na konci, tak po pražcích jsem šel zpátky. A teď jsem to všechno viděl: vagony rozházený. A díra a v ní napůl zasypaná... to jsem ještě neviděl. Jsem si říkal, co to je? Co to je? Pak mě napadlo, jestli to neni nevybuchlá bomba... Tak po špičkách, a pryč! A tady druhá, támhle další, pryč! Mašina, koukaly z toho roury, no hrůza. A pak jsem se dostal tam k těm lágrům, jak jsem vám říkal. Všichni byli venku, tak konečně jsem ho tam našel. Ale říkal, člověče, já nemůžu domů na lágr, máme tam bombu.“

  • „Tak jsem se ptal, kde to je. Poslali mě do těch dveří a tam seděl takovej tlouštík, samý zlato: ‚Heil Hitler!‘ A co chci? Tak jsem mu to řikal, že už jsem tady tak dlouho a že jsem dostal výměnu a že bych měl jít domů. A on se na mě podíval a zařval: ‚Jak si to představuju? Vojáci na frontě, a taky nemůžou domů!‘ Tak na mě řval a: ‚Vůbec, máte potvrzení, že můžete na ředitelství?‘ Já neměl nic, já jsem utek. To jsem mu ale nemohl říct. Ježiš, no, vypad jsem jak cukrář.“

  • „Dostal jsem se do polí a viděl v dálce seřaďovací nádraží. Tak jsem si říkal, že tam půjdu a podívám se, jak to tam vypadá. Tak jsem šel přes ty a byla tam nějaká fabrika. A najednou slyším hukot. Tak se podívám a napočítal jsem jich asi deset nebo jedenáct. A říkám si, teď kdyby to spustili, tak bych to možná akorát dostal. A než jsem si to domyslel, tak to začalo bouchat okolo. Koukal jsem, kam tak jít, a vyběhlo z fabriky pár chlapů a byla tam taková mez a díra. Tak jsem tam zaběh. To měli tam štolu udělanou a za mnou ty chlapi.“

  • Full recordings
  • 1

    Hrob, 04.03.2006

    (audio)
    duration: 55:26
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

V životě jsem nezahodil kůrku

Jan Jindra na vojně, 1947
Jan Jindra na vojně, 1947
photo: archiv rodiny Jindrových

Jan Jindra se narodil 30. června 1924 v obci Hrob (okres Teplice, tehdy Klostergrab). Jeho otec Vratislav byl zaměstnán u Státních drah jako topič lokomotivy. Matka Aurelie, sudetská Němka, se starala o domácnost. Dětství prožil v převážně německojazyčné oblasti Sudet. Jelikož se předtím pamětníkovy sestry provdaly za sudetské Němce, rozhodly se v pohraničí po jeho zabrání v říjnu roku 1938 zůstat. Zbytek rodiny se přestěhoval do Loun. Zde se Jan Jindra vyučil strojním zámečníkem. Roku 1943 byl povolán na nucené práce do Německa a prošel zaměstnáními v Paderbornu a Göttingenu. Pracoval v továrnách Německých říšských drah. Poslední dny války strávil v pracovně-výchovném táboře v Radebergu. Prožil nálety a bombardování a téměř nepřetržitý hlad. Zpět do vlasti se vrátil v polovině dubna roku 1945. Po válce složil zkoušky na strojvůdce parních lokomotiv, na kterých pak jezdil až do 60. let. Jan Jindra zemřel 19. ledna 2013.