Jaroslav Jeřábek

* 1935

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • "My jsme dostávali během doby nové měřicí přístroje, které se vyráběly už v Česku. Vyráběly se v Tesle v Karlíně a šlo o měřicí přístroj, takzvaný charakterograf. A do té doby, aby ty linky byly vyrovnané, to znamená ukončené, mělo to tu kabeláž, tak byly takzvané vyvažovače. Muselo to být ukončeno vyvažovačem. Ten vyvažovač na konci té linky musel mít stejný charakter, jakou měla celá ta linka, až bůhvíkam. A to se dělalo pracným způsobem, takzvaným napískáváním. A já jsem díky tomu charakterografu přišel na to, že by to šlo nastavovat pomocí toho, že bych zároveň viděl křivku, jak to běží. No a výsledek byl takový, že mě začali vozit po všech stanicích, abych to vysvětlil lidem. A za to jsem dostal nejlepšího pracovníka. A navíc jsme dostali pozvání od vědecko-technické společnosti ze Sojuzu. To bylo v roce 1978. Byli jsme pozvaní do oblasti Zakavkazska. Ten zájezd začínal v Uzbekistánu, konkrétně v hlavním městě Uzbekistánu, to byl Taškent. Projeli jsme celou tu zakavkazskou oblast, trvalo to skoro měsíc. Byli jsme v Ázerbájdžánu, Arménii. Všude jsem poznal ne nenávist, ale odpor vůči Rusům."

  • "Francisca von Groote. A byla pomenší postavy, trochu při těle a lidé jí říkali 'milostslečno'. To byl samý milostpán, milostpaní, tak ona byla milostslečna, protože byla svobodná. Byla postižená tělesně, měla strašně oteklé nohy, to bylo vidět i pod tou sukní. Jak nosila sukni, tak kotníky byly vyvalené přes. Nevím, co měla za nemoc, ale byla charismatického myšlení. Velice nábožensky založená, katolička. Finančně řídila celý ten blok."

  • "To byl rok 1969. Bylo to na podzim v neděli a slyším na chodbě nějaké lidi. Já byl sám doma. Vtom někdo zaklepal a představili se mi tři – jeden byl z Ministerstva zahraničních věcí a dva byli z německého vyslanectví. A že doprovázejí jednoho pána, který tady strávil dětství. A ten pán stál za nimi. A já si pamatoval jeho vizáž a říkám: 'Prosím vás, není támhleten pán Klaus Feltzmann?' A vtom se ozval: 'Ja, ja, Klaus Feltzmann, servus, Jari!' On mě poznal taky. Pak se mě ptal na různé lidi, pamatoval si na pana Denkera, ten už byl mrtev, na pana Brejníka, ten byl taky mrtev, bohužel. Ptal se, jestli bychom se mohli projít po Jenišovicích, tak jo. Já se ptal na tátu, jak se dostal domů a tak dále. A táta že má hospodu v Mnichově. Takže takhle jsme se setkali. Vzhledem k mé chatrné němčině jsme si toho moc nepovídali, i když tam byli tlumočníci."

  • Full recordings
  • 1

    Býkev, 27.03.2024

    (audio)
    duration: 59:09
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 2

    Býkev, 06.01.2025

    (audio)
    duration: 02:49:14
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

V práci jsme měli odposlechy. Během okupace nás hlídali sovětští vojáci

Jaroslav Jeřábek, 2025
Jaroslav Jeřábek, 2025
photo: Post Bellum

Jaroslav Jeřábek se narodil 22. května 1935 v Koutech, celé dětství ale prožil v Jenišovicích u Mělníka. Jeho otec Jaroslav Jeřábek st. byl truhlář a matka Marie, rozená Čápová, byla v domácnosti. Později oba vypomáhali na státním statku v Jenišovicích. Pamětník si z předválečného období pamatuje místní hraběnku Františku von Groote. Na její místo během protektorátu nastoupil říšský správce Erich Felzmann, který místním obyvatelům za války pomáhal. Jaroslav Jeřábek po válce dokončil měšťanskou školu a následně nastoupil na nové Technické poštovní učiliště v Brně. Po jeho absolvování dostal umístěnku na Mezinárodní telefonní a telegrafní ústřednu v Praze, kde se brzy stal vedoucím přenosového sálu. Firma se později přejmenovala na Telekom. V roce 1968 zažil vpád vojáků Varšavské smlouvy do ústředny. Tehdejší zaměstnance tam vojáci hlídali šest dní, do podpisu tzv. Moskevského protokolu. Jaroslav Jeřábek se v 80. letech stal předsedou Národního výboru v Býkvi. Po pádu režimu se stal na jedno období starostou. V roce 2025 žil v Býkvi.