Ing. Vlastimil Jansa

* 1942

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Partií, které si člověk pamatuje, je víc. Samozřejmě zmiňoval jsem se už v tom předcházejícím vyprávění o partiích, které jsou také vázané na to, s kým je člověk hraje. To je fakt. Z tohoto hlediska řadím výherní partii, kterou jsem hrál proti Michailu Talovi. Řekl bych ale, že nejlepší partii, kterou jsem sehrál a kterou oceňovali i jiní skvělí velmistři, byla partie bez [pro mě] vítězného konce s Viktorem Korčným, kterou jsem sehrál v prvním kole s Rusy na olympiádě v Nice v roce 1974. Podařilo se mi ho totálně přehrát. Byla to přesně hraná partie, která mi vyšla se vším všudy. Byl jsem v úplně vyhrané pozici, ve které by to asi vyhrál každý, když se on chtěl vzdát. Ale bohužel jsem právě v ten moment, protože jsem nechtěl partii přerušit, udělal ještě před časovou kontrolou poslední tah. Tím jsem ztratil pěšce, kterého jsem měl navíc, a už jsem to nemohl vyhrát. I přesto, že neměla vítězný konec, byla asi mou nejlíp sehranou partií.“

  • „V poslední partii olympiády [v Nice, rok 1974] jsme hráli s Amerikou. Kaválek [Lubomír] nastoupil [za Ameriku] a remizoval s Hortem [Vlastimilem]. Já jsem hrál s Robertem [Eugenem] Byrnem a partii jsem přerušil. Tenkrát jsme tam nezahráli nejlepší olympiádu. Byli jsme asi šestí nebo sedmí. Američani v té době hráli o medaili a největšího soupeře měli v Bulharsku, kteří měli životní šanci medaile dosáhnout. Motivovali je tím, že každý člen týmu Bulharska měl slíbené auto za medaili. Stalo se, že má partie s Robertem Byrnem byla rozhodující v tom, jestli budou Američané třetí, anebo budou Bulhaři třetí. Kdybych partii vyhrál, tak by byli Bulhaři třetí. Stalo se, že po velkých peripetiích jsem partii nevyhrál a skončila remízou. Bulhaři mě nařkli, že jsem tu partii prodal, což byl úplný nesmysl, protože jsem hrál se soupeřem, který hrál turnaj kandidátů a byla by pro mě veliká čest, kdybych partii proti němu vyhrál. Jenže Bulhaři byli zničení, že o [auta] přišli, takže svou domněnku poslali dál a motalo se to ve všech kruzích a nakonec se to dostalo až [do kruhů] kontrašpionážních. Měl jsem s tím velké problémy.“

  • „Tenkrát byl předsedou šachového svazu Ing. Jaroslav Šajta, který byl politicky velice vysoko. Byl předsedou stranického výboru ÚV ČSTV. Jenže to byl takový lump, že nás šachisty udával. Různým způsobem – co se stalo na šachových turnajích a podobně. Právě z šachové olympiády v Nice na mě poslal udání, že jsem sháněl léky pro Honzu Smejkala, který měl velké [zdravotní] problémy a potřeboval lék, který jsem tehdy ve Francii nemohl sehnat. Byl tam ale právě Kaválek [Lubomír], který tenkrát, v roce 1974, již hrál za Ameriku a říkal: ‚Maminka je ve Švýcarsku a je zdravotní sestrou.‘ Ona také odešla po roce [19]68. ‚Mohla by to sehnat.‘ Skutečně lék sehnala a ze Švýcarska ho poslala do Francie do Nice. Lék se nakonec dostal až do Prahy k Honzovi Smejkalovi, kterému to pomohlo a vyléčilo [ho to]. On měl tehdy veliký problém a [lék] byl jedinou možností. Předseda šachového svazu Ing. Šajta pak napsal hlášení, ve kterém na mě žaloval, že jsem převážel léky od emigranta do Prahy. No to bylo neuvěřitelné.“

  • „Říkalo se, že jsem dobrý stratég. Myslím, že jsem to uváděl, když jsem hovořil s Lubošem Kaválkem, který říkal, že ve strategii jsem lepší, ale že on šachy hraje jinak, na taktiku. Tím to bylo řečeno. Strategie mi více imponovala obsahem, ten pohled skrze ni na šachy byl robustnější.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha , 10.12.2024

    (audio)
    duration: 01:46:30
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
  • 2

    Praha , 24.01.2025

    (audio)
    duration: 02:36:17
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Šachy mě okouzlily tím, že v nich člověk nachází sám sebe

Se svým svěřencem Davidem Navarou, 1997
Se svým svěřencem Davidem Navarou, 1997
photo: archiv pamětníka

Šachový velmistr a mistr světa Vlastimil Jansa se narodil 27. listopadu 1942 v Nové Dubči u Prahy. Šachům se věnoval již od svých sedmi let. Vystudoval Střední průmyslovou školu jaderné fyziky v Praze a poté Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy (FTVS UK). Od roku 1967 působil jako šachový trenér v Dukle Praha a později jako ústřední trenér a metodik v Československé lidové armádě (ČSLA). Právě zde ho v roce 1972 začala Vojenská kontrarozvědka evidovat jako důvěrníka, od poloviny 80. let do roku 1989 byl vedený jako agent Vojenské kontrarozvědky (VKR). V roce 1974 získal titul šachového velmistra na mezinárodním turnaji v Amsterdamu. Za svou sportovní kariéru se zúčastnil více než 20 olympiád. Dlouhých 19 let působil jako státní trenér lucemburského šachového týmu. Je autorem několika knih věnujících se šachům. Ve svých 76 letech se stal seniorským mistrem světa. V roce 2025 byl uveden do trenérské Síně slávy Českého olympijského výboru (ČOV). V době natáčení pro Paměť národa v roce 2025 žil v Praze.