Jan Jager

* 1955

  • „Že jsem nechtěl vstoupit do komunistický strany, tak když jsem pracoval v dolech, udělal jsem školu na střelmistra. Nedali mě dělat střelmistrem, protože jsem nechtěl být v komunistický partě. Až po revoluci jsem mohl být střelmistrem.“

  • „Každá rodina měla vůz. Když se jezdilo na pole na kopce, jezdil vůz za vozem. Ten, který potřeboval sjet dřív dolů, byly tu úvozy a nenechalo se jimi projet. Víc než jeden neprojel. Ten, který chtěl jet ráno, musel jít jeden [člověk] napřed, aby se podíval, jestli nevyjíždějí nějaké další vozy. Jelo třeba i patnáct nebo dvacet vozů za sebou, když se jelo na pole.“

  • „Jakýsi pan Pražák z Rovenska, tenkrát to zasypalo tři lidi, a on byl mezi nimi. Byl zasypán. Přišel jsem tam první a dokázal ho chytit, aby ho uhel dočista nezasypal. Pak přišli ostatní a vyndali jsme ho. Měl chycenou nohu a sám jsem ho nemohl vytáhnout.“ – „Tam pak rozhoduje zřejmě každá sekunda. Je to tak?“ – „Ano. Ani na to nechci myslet.“

  • Full recordings
  • 1

    Eibenthal, 07.09.2022

    (audio)
    duration: 01:16:48
    media recorded in project Paměť Banátu
Full recordings are available only for logged users.

Jsem třetí a poslední generací kolářů. Po mně řemeslo umře

Jan Jager, natáčení pro Paměť národa, září 2022, Eibenthal
Jan Jager, natáčení pro Paměť národa, září 2022, Eibenthal
photo: Paměť národa

Jan Jager se narodil 28. ledna 1955 ve vesnici Eibenthal v rumunském Banátu (úřady evidován až 8. února). Vyrůstal v rodině s kolářskou tradicí a i on se stal třetím následníkem tohoto dnes již pomalu zaniklého řemesla. Rodina Jagerových po dlouhá desetiletí vyráběla a spravovala nejen dřevěná kola, ale zhotovovala i kompletní žebřinové vozy. Pamětníkův otec pracoval jako horník ve zdejších antracitových dolech a řemeslu se věnoval až po skončení pracovní směny. Stejné to měl i pamětník, který po dokončení osmé třídy pracoval několik let v rodinné dílně a zastával práci v drobném hospodářství. Ve svých sedmnácti letech nastoupil do odborného mechanického učiliště, získal řidičské oprávnění na nákladní vozy a jako šofér působil i během vojenské služby. Po návratu z ní pracoval v okolních azbestových dolech. V dalších letech absolvoval kurz střelmistra, ale jelikož odmítal členství v komunistické straně, rekvalifikovanou pozici nemohl až do konce osmdesátých let vykonávat. V místních dolech pracoval více než dvacet let. V roce 2000 odešel do penze a kromě své řemeslné práce se navíc věnoval i aktivitám v Demokratickém svazu Čechu a Slováků v Eibenthalu. V době natáčení žil tamtéž (září 2022).