Když něco dělám, dělám to pořádně
Download image
Emilie Hukaufová (rozená Šimková) se narodila 12. listopadu 1924 ve Vadíně u Havlíčkova Brodu výpravčímu Františku Šimkovi a Anně, rozené Hyršové. Dětství prožila v Okrouhlici, odkud se rodina v jejích dvanácti letech přestěhovala do Mostku u Nové Paky. Po záboru Sudet v říjnu 1938 museli domov během osmi hodin opustit. Dva týdny přežívali v železničním vagonu, než se usadili v Leštině u Světlé nad Sázavou. V roce 1943 odmaturovala na obchodní akademii v Kolíně, kde získala dobré znalosti angličtiny a němčiny. Po maturitě ji povolali k práci sekretářky v pražské kanceláři Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. V březnu 1945 zažila nálet na Vysočany a trpěla traumatickými následky. V den svých narozenin v roce 1947 se provdala za Josefa Hukaufa, který pracoval ve Státní bance československé (SBČS). Od roku 1948 žili v původně podnikových bytech v Heřmanově ulici v Praze na Letné. Ačkoliv je na čtyři roky vystěhovali ve prospěch příbuzného tehdejšího ministra vnitra, do domu se vrátili. Později svou neústupností pro rodinu vybojovala v témže domě větší byt. S manželem vychovali tři děti, dcery Ivu a Renée a syna Tomáše. Po válce pamětnice působila v mezinárodní organizaci UNRRA, Chemapolu a od roku 1962 až do důchodu ve Státní bance československé. Nikdy nevstoupila do komunistické strany, odmítala chodit do prvomájových průvodů a vyvěšovat povinně vlajky na státní svátky, čímž si vysloužila trvale špatný kádrový posudek a nulové finanční odměny. V roce 1976 se synem veřejně odmítli jít k nesvobodným volbám. Dcera Renée se v roce 1972 provdala do Holandska, kam ji pamětnice jezdila navštěvovat i přes šikanu pasového oddělení. Celý život byla členkou a dlouholetou cvičitelkou Sokola. Emilie Hukaufová v listopadu 2025 oslavila 101 let ve výborné duševní kondici a stále žila v Heřmanově ulici.