Ing. Radek Hrdlička

* 1967

  • "Vlastně jsme se domluvili a vybrali jsme si takové místo, které je schované, ale chodí tam hodně lidí, protože tam blízko byl zoopark, nebo ještě je. Bylo to u kolejí v takovém háječku nebo jak bych to řekl. Schované místo, ale lidé okolo chodili. Takže jsme se domluvili. Tenkrát jsem ještě dělal v depu, takže jsem... To bylo také vtipné, nechal jsem si to všechno, jak bylo všechno všech za socialismu, takže jsem všechen ten materiál získal v práci a to už jsem tenkrát měl svářecí zkoušky, takže jsem si svařil takový vysoký ocelový kříž z ‚úček‘. Pan Nachtigal, to byl starý pán, který v depu dělal natěrače – něco tam jako natíral, s tím jsem se mohl bavit o všem, ten byl hodně protikomunisticky zaměřený –, tak tomu jsem to všechno řekl. Ten jediný znal pravdu. Tak ten mi ho krásně natřel. Klempíř mi udělal takovou plechovou krabičku. Nejvíc jsem si vychutnal – měli jsme tam zároveň truhláře a sklenáře v jedné osobě a ten mi na to vyříznul sklo, aby to páslo do té plechové krabičky, a to byl milicionář, takže to jsem si úplně vychutnal, že on mi pro toho Wonku řeže sklo. To se pak přišroubovalo na kříž. Byl tam nápis ‚Pavel Wonka,‘ datum narození, datum úmrtí. Petr Ďurica měl za úkol sehnat cement. Nevím, jestli zrovna v tu dobu dělal v těch Stavivech, nebo nedělal, ale prostě sehnal cement, písek, kolečko, lopatu. A domluvili jsme se a vyrazili jsme. Měl jsem to schované u mámy, ale už jsem tam nebydlel, protože nebydlela daleko od tohoto místa, tak jsem to měl schované u ní ve sklepě."

  • "V roce 1989 se už daly v Polsku běžně sehnat noviny Gazeta Wyborcza, což byl vlastně tisk Solidarność. Teď nevím, jestli jsem si je koupil, nebo jsem je někde dostal. Tak jsem je otevřel, přeci jen té polštině člověk trošku rozuměl, a tam byl titulek: ‚Václav Havel znovu aresztowany.‘ Já si říkal: ‚Ty jo, Polsko skoro už svobodné a oni zase toho Havla zavřeli.‘ To jsem ještě nevěděl, že ho nezavřeli. Oni ho jen sebrali a pak ho hned pustili. Ale prostě ten titulek byl. Já jsem si to totiž dohledával, když jsem si žádal o ten odboj, tak jsem v nějakém archivu ten článek našel, že tam fakt byl. Byl jsem strašně nas*aný. Byli jsme právě v Polsku s Petrem Ďuricou a ještě s nějakými lidmi, bydleli jsme v kempu a já jsem říkal: ‚Hele, já to prostě musím říct na tom pódiu. Tady je spousta Čechů a jim to tam prostě musím říct, že toho Havla zavřeli.‘ Tak jsme se domluvili, že tam půjdeme spolu. Našli jsme tam nějaké pořadatele, ukázali jsme jim ten článek a že to chceme říct lidem. A oni: ‚Pohoda, počkejte, až dohraje kapela a můžete.‘ Takže jsme vyrazili na pódium, Petr Ďurica byl trošku ovíněný, jak bych řekl tak slušně, takže ten nemluvil, a já jsem začal proslov tím, že jsem řekl: ‚Chtěl bych pozdravit všechny Čechoslováky.‘ A zvedl se obrovský aplaus. Vlastně jsem poprvé v životě mluvil k tolika lidem. Věděl jsem, že tam jezdí Češi, ale že jich je tam tolik, tak to jsem fakt netušil. Takže jsem jim tam řekl – držel jsem v ruce ty noviny –, že jsem se dočetl, že opět zavřeli Havla a že je to další důvod pro to, aby podepsali petici Několik vět, kterou tenkrát Havel sepsal v květnu toho roku anebo byl jedním z těch autorů, nevím přesně. A že tu petici máme v kempu a že ji mohou podepsat. A tím to skončilo. Scházel jsem pak z pódia, byl jsem jak rocková hvězda, protože na mě namířené foťáky a kamery, pravděpodobně Státní bezpečnost."

  • "S Vladimírem Lichtenberkem, [který] jste říkal, že už u vás byl taky, tak jsme si jednoho dne řekli, že si uděláme transparenty na 1. máje. Domluvili jsme se a on se rozhodl, že si tam napíše: ‚Otevřme hranice k poznání.‘ A já inspirován, a teď vám nevím, jestli to řeknu správně, ale jestli to byl Jindřich Tomášek nebo někdo, ale já jsem se těch prvomájových veselic neúčastnil. Ale dozvěděl jsem se, a teď řeknu Jindra Tomášek, nevím, že šel do průvodu a měl černý šátek přes pusu. A to se mi strašně líbilo, jako takový jednoduchý protest. Jdu do toho průvodu, kde mají všichni mávátka a nápisy, jak splníme pětiletku a tyhle věci, a on měl černý šátek přes pusu. Nedošel daleko samozřejmě, protože ho hned sebrali. Mně se tohle líbilo natolik, že jsem si řekl, že si na ten transparent dám černý vykřičník. Takže jsem tam měl prostě černý vykřičník. Tak jsme si to s tím Ládínem vyrobili. Existuje z toho krásná fotka, kterou jsem nedohledal. Mrzí mě to, ale nevím, kdo ji má nebo kde je. Nechali jsme se ještě předtím vyfotit a s tím, že to uskutečníme. Takže jsme si to vyrobili u Ládína doma, přespali jsme tam ještě s nějakými lidmi, ještě nějací lidé tam spali, a že pak půjdeme hromadně do průvodu. Ráno jsme se probudili a někdo koukal z kuchyně z okna a viděl tam postávat škodovku s podivnými chlápky. Říkal: ‚Hele, to jsou nějací divní lidi. Tam furt sedí a to je divný.‘ Tak jsme koukali a říkali si, že jsou to asi estébáci. Takže jsme se domluvili, že vyjdeme bez těch transparentů. Uvidí, že nic neneseme, a pak se pro ně vrátíme a půjdeme třeba jinou cestou a dojdeme tam. Tak jsme se rozdělili do skupin, teď fakt nevím, třeba osm lidí. Škodovka se samozřejmě rozjela a jela pomaličku vedle nás a pak zastavili, vystoupili a Ládína sebrali. Mě kupodivu nesebrali. Takže jsem se pak od Ládína dozvěděl, že to den předtím volal Karlu Mrázkovi, aby to proběhlo na Svobodné Evropě."

  • Full recordings
  • 1

    Chomutov, 21.09.2025

    (audio)
    duration: 01:48:00
    media recorded in project Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Na památku Pavla Wonky jsme postavili v Chomutově pomník

Před restaurací Jitřenka, 1989
Před restaurací Jitřenka, 1989
photo: Archiv pamětníka

Radek Hrdlička se narodil 15. června 1967 v Chomutově. Jako malý chlapec rád četl a v domácí knihovně se dostal k autorům, kteří nemohli veřejně publikovat, a jejich díla ho velmi ovlivnila. Během studia na střední škole si nechal narůst dlouhé vlasy, což s sebou neslo i jisté problémy. Rok před maturitou byl ze školy vyloučen. Začal pracovat na železnici a čekal ho nástup na vojnu. Díky lékařskému posudku získal tzv. modrou knížku. Postupně se seznámil s chomutovskými chartisty, kteří ho přivedli do disidentského prostředí. Radek Hrdlička se začal postupně podílet na výrobě a distribuci samizdatových textů, jako byl například Infoch či NOS. Díky této činnosti se dostal do hledáčku Státní bezpečnosti (StB), která ho začala pravidelně vyslýchat. S dalšími disidenty například odjel na festival v polském Jarocinu, kde veřejně vystoupil na pódiu s prohlášením, že Václav Havel byl opět zatčen, a vyzval československé návštěvníky festivalu k podpisu petice Několik vět. V Chomutově se podílel i na ilegální stavbě pomníku věnovaného připomínce smrti politického vězně Pavla Wonky. Zapojil se do „disidentských brigád“ – z jejich výtěžku se podporovaly rodiny politických vězňů. Aktivně se účastnil demonstrací proti komunistickému režimu. Sametovou revoluci pak prožíval v Praze a v Chomutově. Za svou činnost byl oceněn osvědčením účastníka odboje a odporu proti komunismu. V době natáčení v roce 2025 žil v západočeském Svojšíně.