Vladimír Hrdina

* 1943

  • "Dědeček vycházel z té Fuchsovy myšlenky, že v domě má být úplně všechno. Má být dole kultura, tedy kino tenkrát, pak tam mají být obchody. Mají tam být restaurace, kavárny a bydlení. Tak aby lidi nemuseli chodit po celém městě, bylo to zajištěno tímto způsobem. Takže stravování tam měli, obchody tam měli, kulturu tam měli, měli tam prostě všechno. Na tehdejší dobu to byl poměrně moderní dům, každé schodiště mělo svůj výtah, bylo tam ústřední topení. Všechno tam měli."

  • "Já se považuju za člověka, na kterého to dopadlo ještě úplně nejmíň. Nejhůř na tom byl můj dědeček, kterého za celou jeho práci diskriminovali natolik, že neměl dům, který si postavil, neměl firmu, kterou vybudoval, neměl peníze, kterýé si vydělal, neměl důchod. Takže můj dědeček na tom byl opravdu špatně. Tatínek na tom byl trošku líp, ten aspoň mohl pracovat a měl nějaké peníze, ale musel pracovat fyzicky taky na začátku. Nemusel, pardon, mohl dělat úředníka, ale to by nestačil živit rodinu, tedy včetně manželky a dětí, a nestačil by živit prarodiče, dědečka s babičkou. Maminka se k tomu později taky přidala, protože ta dělala prokuristku dědovi ve firmě a pak pracovala ještě chvíli jako úřednice a pak pracovala jako jeřábnice na stavbě, takže lezla na jeřáb a pracovala třeba na brněnském výstavišti."

  • "Vzpomínky jsou vesměs matné, protože dědečka odstěhovali po únoru 1948, já si ho z toho období pamatuji málo. Pak si samozřejmě pamatuju dědečka, když jsem byl na prázdninách v Tasově, to si taky vybavuju akorát to, že jsme se spolu bavili a dědeček se mně snažil vysvětlovat, v té době, co je kapitalismus. Já jsem vůbec nechápal, o co jde, ale bylo mně vysvětleno, že to je vztah k majetku vlastnímu a k majetku ostatních, a k tomu že je potřeba hodně práce a hodně vědomostí. To byl takový první můj impuls, který mi dědeček dal, že je potřeba studovat."

  • Full recordings
  • 1

    Brno, 16.01.2023

    (audio)
    duration: 01:49:03
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
  • 2

    Brno, 17.02.2023

    (video)
    duration: 01:13:31
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Jako kluk dědečkovi předhazoval, že je kapitalista

Vladimír Hrdina, 1971
Vladimír Hrdina, 1971
photo: Archiv pamětníka

Vladimír Hrdina se narodil 12. května 1943 v Brně do zámožné rodiny. Jeho dědeček založil firmu, která v Brně skupovala pozemky a budovala domy, nejproslulejší byl funkcionalistický palác Alfa. Po roce 1948 byl však majetek rodiny znárodněn, dědeček s babičkou byli vykázáni z Brna a otec architekt musel pracovat jako dělník. Po ukončení základní školy bylo Vladimíru Hrdinovi z kádrových důvodů znemožněno studovat v Brně, vystudoval tedy střední zdravotní školu ve Frenštátě pod Radhoštěm. Po maturitě pracoval od roku 1960 do roku 1962 jako pomocný dělník u Stavebních izolací Brno, protože nedostal doporučení na vysokou školu. Vystudovat se mu časem podařilo na Vysoké škole zemědělské obor rybářství a po krátkém působení na pozici asistenta pracoval ve Výzkumném ústavu mlékárenském. Okupaci roku 1968 prožil v NDR, kde s katedrou rybářství objížděl rybářské podniky. Po návratu do Československa chtěl zprvu proti okupaci aktivně protestovat, avšak na naléhání otce se do protestů nezapojil. Nesouhlas s okupací ho ovšem připravil o možnosti získání titulu kandidáta věd. V roce 1971 se oženil a s manželkou se jim narodily tři dcery. Rodiče manželky sympatizovali s komunistickým režimem, a tak děti byly ušetřeny šikany, jakou Vladimír Hrdina sám zažil. Manželství se posléze rozpadlo, podruhé se Vladimír Hrdina oženil v roce 1984 a až do roku 1990 žil ve Znojmě. Rok 1989 přinesl zásadní změnu. Hrdinovi restituovali podstatnou část dědečkova majetku, což pamětníkovi přineslo kromě radosti také mnoho bezesných nocí – bylo nutné půjčovat si peníze, rekonstruovat a investovat. Největším oříškem i výzvou byl památkově chráněný palác Alfa. V roce 2023 žil Vladimír Hrdina v rodném Brně.