Václav Horák

* 1935  †︎ 2023

  • „Konec války, na to už si pamatuji i já. Byly asi čtyři hodiny v noci a najednou nastalo takové zajímavé ticho, až nechutné. Lidi vstávali. Někteří byli odvážní a šli se podívat, co se děje, a tam už procházely ruské jednotky. Z doslechu vím, že jako první šlo asi pět nebo šest vojáků, kteří prošli vesnici a vrátili se. Až pak šli ostatní. Říkalo se, že to byli vojáci, kteří udělali nějaký přečin, a tím se nějak vykoupili, že museli projít vesnici, aby tam nebylo nějaké zbytečné krveprolití, jestli je to opevněné, jestli můžou projít.“

  • „To byla taková špatná iluze mého tatínka. Myslel si, že Bedihošť je velká, byl zde cukrovar, nádraží... že ji budou bombardovat. Tak jsme se celá rodina odstěhovali do Otonovic, to je nedaleká vesnice mezi Hrubčicemi a Čehovicemi. Tam jsme byli schovaní u jednoho známého sedláka.“ – „To bylo v roce 1945?“ – „Ano, to už byl konec války. Vzpomínám si, že jsme zjistili, že tam je řeka Valová a že budou Němci vyhazovat most, tak jsme ještě tři dny před koncem války v noci odcházeli kolem potoka celá rodina do Bedihošti a tam jsme byli schovaní na velkostatku ve velkých sklepech. Bylo tam hodně lidí.“

  • „V průběhu války byl otec nasazený v Breslau, Němci zabrali část Polska, pracoval v cukrovaru. Začalo bombardování a oni prostě z toho lágru, kde bydleli, utekli. Využili toho, že nastal zmatek. Pak šli pěšky až za Olomouc, tam už byly hranice protektorátu. Někde tam bydlel jeho bratranec a otec říkal, že někde přeskočil plotek a zahradou se dostal do nějakého domu. Shodou okolností zrovna k tomu bratranci. To mu pomohlo a dostal se domů.“

  • Full recordings
  • 1

    Olomouc, 06.06.2022

    (audio)
    duration: 02:18:28
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Někdy jsem nevěděl, kde je vlastně pravda

Václav Horák po návratu z vojny, 1957
Václav Horák po návratu z vojny, 1957
photo: Archív pamětníka

Václav Horák se narodil 23. května 1935 v Prostějově rodičům Žofii Horákové, rozené Labounkové, a Aloisi Horákovi jako mladší ze dvou dětí. Rodina žila v Bedihošti. Matka pracovala v zemědělství a později ve skladu. Otec byl zednickým pomocníkem a po válce vypomáhal v autodílně. Za druhé světové války byl nuceně nasazen v Breslau. Při bombardování se mu podařilo utéct a vrátit se domů. Pamětník zažil bombardování a ústup Němců po tankové bitvě u Klenovic. V letech 1945 až 1950 chodil do Skautu. Vyučil se soustružníkem v Přerově. Později vystudoval strojní průmyslovku a pracoval jako konstruktér v Ingstavu a v Agrostroji v Prostějově. V roce 1967 vstoupil do KSČ pod příslibem lepšího zaměstnání. Byl svědkem příchodu vojsk Varšavské smlouvy do Prostějova. Po prověrkách v roce 1970 byl sesazen z funkce technologa v Agrostroji a bylo mu přerušeno členství v KSČ. Přešel do ředitelství Restaurací a jídelen, kde působil jako vedoucí údržby. Později zakládal tzv. Technicko-materiálové středisko v Prostějově. Po revoluci učil matematiku a fyziku na druhém stupni základní školy. V době natáčení v roce 2022 žil v Prostějově. Zemřel v roce 2023.