„A do té doby (založení Biocontu) přišla vlastně taková situace, že mi můj tehdejší šéf oddělení řekl, že mě okamžitě přeřadí. Protože ten byznys (Biocont) pořád rostl a rostl – ale já měl na papíře potvrzené ředitelem, že můžu paralelně podnikat. Prostě ty výdělky zaměstnanců v těch 90. letech ve státním sektoru byly takové, že jsme měli povoleno legálně podnikat. No a my jsme šlápli na kuří oko tehdy komunisty založenému, preferovanému družstvu JZD Chelčice, které mělo za úkol z rozhodnutí ÚV KSČ být vůdčím podnikem v oblasti biologické ochrany rostlin. A my jsme jim začali šlapat na kuří oko, protože nás kontaktoval nějaký doktor De Jeung, z Belgie, z BioBestu, který řekl: ‚Já budu prodávat ty vaše roztoče ve všech zemích, kde to zatím není obsazeno, a vy budete prodávat moje produkty tady.‘ Tak to jsme si plácli a tím jsme šlápli na kuří oko těm Chelčicím. Jejich majitel byl tehdy předsedou ovocnářské unie a postěžoval si generálnímu řediteli ÚKZÚZ, že mu Hluchý dělá na trhu paseku, že prodáváme tytéž přípravky za poloviční ceny atp., ať si tam udělá pořádek. Pan generální zavolal mému šéfovi oddělení a řekl mu, ať mě skřípne. Tak si mě šéf pozval a řekl: ‚Tak, Milánku, od zítřka budeš přeřazen na herbicidy a budeš je testovat.‘ On věděl, že nemám rád chemické přípravky, tak mě dal tam, kde jsem to měl nejméně ze všeho rád. Tak jsem mu říkal: ‚Pane řediteli, to si rozmyslete, to má ještě jiné řešení.‘ ‚A jaké?‘ ‚No třeba to, že tady zítra nebudu. Já vám, pokud na tom budete trvat, zítra donesu žádost o rozvázání pracovního poměru dohodou, okamžitě.‘ ‚A kam bys šel?‘ ‚To nechte na mně, ale pokud na tom trváte, tak to bude takto.‘“
„V pondělí (20. 11. 1989) za mnou přišli dva kolegové v práci, že bychom měli přemýšlet o založení Občanského fóra na pracovišti. Tak jsme se o tom chvíli bavili, pak jsme si sedli a sepsali jsme první papír, že jsme jako jakási zakládající skupina OF, a kdo má zájem o více informací, tak ať přijde odpoledne po skončení pracovní doby do knihovny. Tam se sešlo několik desítek lidí, z devadesáti asi polovina, a tam se oficiálně s podpisy udělala zakládající listina. Tak jsme to naformulovali tak, že zakládáme OF na tom odboru karantény a ochrany rostlin ÚKZÚZ.“
„Já jsem měl za úkol testovat kvalitu toho přípravku. A tak jsem prostě nakoupil v obchodní síti pět šarží, všechny, co jsme sehnali, a pak jsem to otestoval. Vyšly mi strašné výsledky. Ten přípravek měl mít kolem 20 000 nějakých mikrobiálních biologických jednotek. To se testovalo na živých housenkách, v různých odstupňovaných koncentracích, prostě existuje na to nějaká poměrně chytrá metodika, která je nakonec vyhodnocena statisticky probitovou analýzou. A jsme v roce ‘84, ‘85, málokdo tehdy viděl počítač, my jsme jeden měli na celém ústavu, já jsem si zajel do Prahy, tam jsem se naučil pracovat s probitovou analýzou, otestovali jsme, housenky už jsme měli, ty jsme si nachovali v insektáriu. Otestovali jsme to, a se vší parádou nám vyšlo, že místo 20 000 se to pohybuje od pěti do čtyřiceti tisíc. Ale byl to prostě otřesný rozstřel, od dvojnásobně účinnějších až po naprosto nevyhovující. Těch šarží bylo pět, dvě vyhověly, tři nevyhověly. Zopakoval jsem to tedy ještě jednou, dal jsem to na papír a dal jsem to řediteli. On se na to podíval a říká: ‚Inženýre, uvědomujete si, co to znamená? Vy tady říkáte, že Slušovice vyrábí v podstatě paskvil. Že je to přípravek, který není standardizovaný a neodpovídá normám.‘ ‚Ano, to si uvědomuji.‘ ‚Jste stoprocentně přesvědčený, že je to pravda?‘ ‚Ano.‘ ‚Tak jdeme do toho.‘“
„On měl (vedoucí ÚKZÚZ Ing. Miloslav Hauerland) ve vedení té základní organizace KSČ jak lidi rozumné, inteligentní a lidské, tak také blbce. No a jeden z těch blbců ho napadl, že přijal chlapa, který není ve straně, což porušilo směrnici krajského výboru strany, což byla pravda. Navíc ten člověk odmítá vstoupit do SSM a navíc je nějaký sektář, protože se před jídlem veřejně modlí. Takže to už sis, šéfe, dovolil moc. Takže on si mě pozval, ten Hauerland, to bylo tak týden, deset dní po nástupu, a říká mi: ‚Inženýre, já mám problém.‘ ‚No a jak to souvisí se mnou?‘ ‚Tím mým problémem jste vy.‘ ‚No tak to mě mrzí, co pro to mám udělat?‘ ‚Podívejte se, tady je přihláška do SSM, podepište to a bude pokoj.‘ ‚Pane řediteli, já to nemůžu podepsat.‘ ‚A proč, prosím vás?‘ ‚Podívejte se, já jsem uvěřil v Ježíše Krista. Ježíš Kristus za mě zemřel, Ježíš Kristus vstal z mrtvých. A já jednou budu celý svůj život před Kristem účtovat. Mně to prostě nevychází, to nemá smysl, to je příliš vysoká cena, abych se toho vzdal. To nemá logiku. Já to prostě nepodepíšu.‘ A víte, co mi na to řekl? ‚Inženýre, to nesmíte tak brát. Já jsem taky katolík. My s rodinou, manželkou, s dětmi, my si zajedeme někam dvacet třicet kilometrů daleko v neděli na mši, kde nás nikdo nezná, tam jdu ke svatému přijímání a je to všechno v pořádku.‘ ‚No jo, ale to je tragédie celého tohoto národa. Všichni tu hrajeme jakési křivé divadlo – a výsledkem je ten marasmus, ve kterém tu všichni žijeme!‘ ‚Od té doby mě ten člověk chránil.‘“
Milan Hluchý se narodil ve valtické porodnici 25. listopadu 1957 Ludmile Hluché (roz. Kocmanové) a Vladimíru Hluchému. Dětství strávil v Mikulově, zažil tam i invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Už od mládí projevoval zájem o přírodu, tvořil si vlastní sbírku motýlů a můr, byl členem přírodovědných kroužků. Jeho zájem ho dovedl až na vysokou zemědělskou školu, ze které se s červeným diplomem dostal do ÚKZÚZ (Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský), kde získal místo vedoucího referátu v biologické laboratoři. V roce 1978 se stal věřícím v protestantské církvi bratrské, což mělo zásadní vliv na jeho budoucí život. Během vojny v Mikulovicích na něj byl veden spis StB s krycím jménem „David“ kvůli domnění, že svými náboženskými názory rozrušuje morálku posádky – podezření se nakonec nepotvrdilo. Během sametové revoluce v roce 1989 vedl na ÚKZÚZ stávkový výbor a společně s několika kolegy založil buňku Občanského fóra. Po převratu vytvořil metodu ochrany vinic pomocí dravého roztoče Typhlodromus pyri, kterou následně distribuovalo JZD Mikulov do Rakouska a která zaznamenala velký úspěch. Po rozpadu mikulovského JZD založil firmu Biocont laboratory, spol. s r. o., která patent převzala a postupně začala nabízet i další produkty. Firma expandovala do blízkých zemí a založila pobočku i ve Vietnamu. Milan Hluchý nakonec řízení firmy předal svému synu Štěpánovi Hluchému. V roce 2022 obdržel Stříbrnou medaili Senátu za svoje zásluhy v oblasti ekologického zemědělství. V době natáčení rozhovoru roku 2025 žil Milan Hluchý ve Vranově u Brna se svou manželkou a synem Janem Hluchým.
