Ing. Karel Hlaváček

* 1927  †︎ 2020

  • "Pak přišel rok 1944, chodil jsem tehdy do septimy v Jičíně. Sebrali nás všechny studenty, probrali, kdo byl zdravý, nastoupil do takzvané protektorátní Technische Nothilfe. Byla tam taková doplňovací rota v Praze ve Slezské ulici, kam nás studenty z celé republiky sehnali a připravovali nás pro nasazení v protektorátu po náletech. To byl tehdy náš hlavní úkol, nebo odstraňování trosek atd. Můj první takzvaný 'einzac' byl v Pardubicích, kde jsme likvidovali zbytky po rozsekané Fantovce, což byla továrna na benzín. Já jsem pochopitelně jako všichni študáci, jsme se flákali, práci jsme vysloveně sabotovali, i když jsme tomu tenkrát sabotáž neříkali. Prostě pro Němce jsme nedělali za žádnou cenu. Já jsem tam chodil, prakticky jsem nesáhl na jinou práci, odstraňovaly se tam trosky a převážely se mrtvoly. K tomu jsem se ale nedostal, chodil jsem s nářadím do blízké kovárny. Tam jsem to nářadí přinesl jako na nabroušení, a tak jsme si s kovářem povídali a pak jsem se zase vrátil."

  • "Pak nás převezli do Prahy na Pankrác, tam jsem byl několik měsíců až do soudu. Ten soud byl v Liberci, byl to veřejný soud, který měl zlikvidovat to, co se o Junáku mluvilo. Vystupovala tam prokurátorka v modré svazácké košili a dokonce jednou řekla, že skauti učili děti nehlučně vraždit. A tenhleten Tomsa, jeden z obviněných vstal a řekl: ‚Paní prokurrrátorrrko!?‘ A Tomsa byl chudák, který dostal tři roky a náš otec také dostal tři roky. Ale ten soud byl vzhledem k té osobě prokurátorky rozumný, protože jsme byli odsouzeni za neoznámení trestného činu, že se chystá příprava skautingu přes jeho zákaz."

  • "Shodou okolností tenkrát, bylo to tedy neštěstí, ale na druhou stranu pro mne určitá výhoda, přivedl k nám nějaký učitel chlapíka, kterého hledalo po celém Českém ráji gestapo. Už ho předtím honili na Vyskeři, kde kvůli němu zastřelili omylem jiného chlapíka. A při útěku se ten pán dostal do styku s panem učitelem z té vsi na západ od Rovenska, který ho přivedl k nám, že ho nemůže nikde schovat. A náš otec ho tenkrát převzal. Říkali jsme mu Buk nebo Suk a schoval ho v té nové škole do dílny pod jevištěm. Ovšem to nemohlo vydržet, tak požádal lomnického skauta Korbeláře, aby zkrátil chodbu v druhém poschodí ve výši našeho bytu o jedno okno. Na té chodbě byla velká okna. Prakticky si toho nevšiml ani starý pan školník, který tam chodil topit. Před ten úkryt nastěhovali kulisy, za tím to ten skaut z Lomnice vymaloval, takže tam se ten nový [uprchlík] ubytoval."

  • "Dvacátého dubna v roce 1945 jsme se asi tři nebo čtyři kluci sebrali a utekli jsme od našeho útvaru. Šli jsme na vlak a vlakem jsme jeli domů na východ, protože se blížila Rudá armáda. Když jsme byli u Karlštejna, tak nás napadli kotláři. To byli letci, kteří měli za úkol rušit dopravu. Vyběhli jsme z toho vagonu kousek na stráň a tam jsme se dívali. Dokonce jsem viděl toho letce, chlapa černého, jak míří na tu naši lokomotivu, kterou pochopitelně trefil. Hned z toho šla pára a hned to bylo rezavé. A vedle nás jsem jako zázrak viděl německého vojáka, který z toho vlaku utekl. A ten se tak rychle zahrabal do země, že z něho zůstal takový flek metr krát třicet centimetrů a všechno ostatní bylo schované, jak se bál náletu a jaké měl zkušenosti."

  • Full recordings
  • 1

    Ústí nad Labem, 03.08.2019

    (audio)
    duration: 01:37:07
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Právo má dnes navrch nad povinnostmi

Karel Hlaváček v mládí
Karel Hlaváček v mládí
photo: archiv pamětníka

Karel Hlaváček se narodil 11. srpna 1927 v Lomnici nad Popelkou. Po absolvování obecné a měšťanské školy studoval na reálce a gymnáziu v Jičíně. V době druhé světové války byl svědkem toho, jak jeho otec, řídící učitel Karel Hlaváček, pomáhal lidem, které v roce 1942 pronásledovalo gestapo. V té době se osobně seznámil s odbojářem Vladimírem Krajinou. Otec Karel Hlaváček byl po prozrazení parašutistů ze skupiny Antimony v lednu roku 1943 zatčen a vězněn v terezínské Malé pevnosti. Pamětník byl ze septimy gymnázia nuceně nasazen do roty Technische Nothilfe určené k odklízení trosek po bombardování. Po válce se rodina usadila v Liberci, kde v roce 1946 odmaturoval na tamním reálném gymnáziu. Od dětství Karel Hlaváček chodil do Skautu, skautským vedoucím byl i jeho otec. Po nástupu komunistického režimu byl v roce 1952 zatčen, držen šest měsíců ve vyšetřovací vazbě v Liberci a v Praze na Pankráci a odsouzen na několik měsíců kvůli ilegálním skautským aktivitám. Rehabilitovali ho v roce 1968, kdy mu také trest zrušili. Pracoval v různých profesích v Jablonecké bižuterii, na statistickém úřadu a v podniku Prefa v Ústí nad Labem. Jeho životním koníčkem se stala práce v Klubu českých turistů. Karel Hlaváček zemřel 15. ledna 2020.