Josef Heldes

* 1929

  • „Dne 8. 4. 1945 [5. dubna] přiletělo spoza hor tři nebo pět bombardovacích letadel, která napadla Beckov. Mohlo být kolem osmé nebo deváté hodiny ranní. Velkou výhodou bylo, že přiletěli od hor a hrad Beckov posloužil jako ochranná zeď pro náš dům i Beckov. Bomby, které letadla shazovala, dopadly buď na ruiny hradu Beckov, nebo za park do jeho okolí. Díky tomu jsme nebyli tím bombardováním příliš postiženi. Samozřejmě že v oblasti vypukly požáry. Letadla se vrátila přibližně za půl až dvě hodiny a provedla další nálet ze strany hradu, což vedlo k dalšímu bombardování a novým požárům. Vzpomínám si, že při tomto bombardování zahynulo asi sedmnáct lidí [tři lidi]. Letadla střílela z kulometů a shazovala různé typy bomb, jak zápalné, tak trhavé. Výhodou pro místní bylo, že s blížící se frontou se někteří lidé ukrývali na hradě, v jeho chodbách a místnostech, aby zachránili alespoň své životy.“

  • „ [Beckov] se partizánské války více méně nezúčastnil. Ale na oplátku v Selci, odkud pochází moje maminka, tam to je posunuté bokem, mezi těmi horami, takový jako klín pod těmi Inoveckými horami, tam partizánů bylo dost. No ale co čert nechtěl? Němci obstoupili celý Selec, kdo utíkal, po každém se střílelo, a buď ho zabili, nebo zranili. A ti chlapi, kteří tam byli, bylo jich asi 73 [56], nahnali je do parku v Beckově. Mezi nimi byli i mojí maminky sestry manžel se synem, Šišovský. A byl tam Kabát, jako bratr od mojí maminky, a jeho dva synové. A ten jeden syn byl v té partyzánské válce zraněný na ruce, měl potom nějakou protézu, měl něco s rukou. V hotelu Cholar je vyslýchali, mlátili je tam, nedostali jíst a nedostali pít. Drželi je tam asi dva dny v parku, žádný nocleh, žádný přístřešek, nic. Kdo co mohl a nemohl, jim něco postrčil nebo nepostrčil, jako nějaké jídlo, co se dalo. Pak je odváželi a samozřejmě mnozí z nich se nevrátili, protože zahynuli v koncentračních táborech. Byli tam dva partyzáni, kteří byli usvědčeni, nevím jak, tak je potom odvedli mimo hrad Beckov. Museli si vykopat jámu, tam je oba dva zastřelili a tam je zahrabali. Po válce je vykopali a pochovali je na hřbitově, jako takový pietní akt.”

  • „Samozřejmě že někteří byli i v národním výboru. Samozřejmě že Hlinkova garda tam chodívala. My jako děti jsme pochodovávali okolo nich. Dopadlo to tak, že Hlinkova garda vyháněla všechny Čechy. ‚Všichni Češi ven!‘ Důvod? ‚Čecha do mechu, mech do Dunaje!‘ Protože když jste se podíval, tak všude byl Čech: farář Čech, notář Čech, všichni četníci Češi, učitelé Češi. Kde jste se podíval, nebyl žádný Slovák, byl jenom Čech. A ten se držel své české řeči. ‚Prkýnko je prkno‘, a ne že by řekl ‚prkno je deska‘. Dopadalo to tak, že tam nastal takový tlak, že Čechy vyhnali. Z Beckova všechny Čechy vyhnali. Zůstaly tam možná tři rodiny, takové neutrální, které byly i dřív neutrální. Ostatní ven! Vyprali je ven, hotovo. Na Slovensku, po Slovensku a hotovo. ‚My si budeme vládnout sami.‘“

  • „Někteří byli bohatí, hlavně ti Wienerové a Kurzové. Někteří byli obchodníci, jiní byli kšeftmani. Prostě to dělali, jak se dalo. Mohu se zmínit i o odsunu Židů. Když tam byl Slovenský stát a nastal odsun Židů, přišli do Beckova i Němci a Židé se museli připravit k odjezdu. Tak je odvezli, vyvezli všechny, a ze 38 židovských rodin se po válce vrátilo celkem jen sedm lidí. Vzpomínám si velmi dobře i na další věci, a to je, že původně Židé, hlavně ti bohatí, Kurz a Wiener, se snažili tomu odsunu zabránit tím, že přestoupili na katolickou víru, že se nechali pokřtít na římskokatolické náboženství. Ale ani to jim nepomohlo, protože jim stále hrozilo nebezpečí, že je přesto všechno vezmou. A představte si, jaké to muselo být pro Židy, kteří byli schovaní v klášteře v Beckově, v kryptě dole v podzemí, kde žili snad půldruhého roku, dva roky.“

  • Full recordings
  • 1

    Hanušovice, 03.06.2025

    (audio)
    duration: 01:57:38
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Oskava, 27.06.2025

    (audio)
    duration: 01:16:00
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Když jsem viděl, že to hospodářství nemůžu za žádnou cenu utáhnout, tak jsem si říkal, že mně zbývá už jen špagát

Josef Heldes
Josef Heldes
photo: archiv pamětníka

Josef Heldes se narodil 21. června 1929 v Beckově na Slovensku. Rané dětství prožil v domě svého dědečka, protože otec pracoval ve Francii. Po jeho návratu rodiče zakoupili půl domu pod hradem Beckov. Josef tam zažil vznik Slovenského státu a vyhnání tamních Čechů. Během druhé světové války byl svědkem transportů Židů z Beckova do koncentračních táborů a rozprodání jejich majetku. V dubnu 1945 zažil v Beckově bombardování, při němž zahynuli tři obyvatelé obce. Byl také svědkem násilného chování sovětských vojáků během osvobození. Po válce se rodina vystěhovala do pohraniční Kopřivné na Šumpersku, kde soukromě hospodařili. Po komunistickém převratu v roce 1948 čelili nátlaku ke vstupu do jednotného zemědělského družstva (JZD). Rodiče Josefa Heldese vstoupili v roce 1950 do JZD v Kopřivné, ale kvůli nízkému finančnímu ohodnocení zase vystoupili. Rodina pak nezvládala povinné dodávky a hrozilo jim vězení. Nebyly peníze ani na chod hospodářství, a tak Josef ještě chodil na různé pracovní brigády. Pracoval i v družstvu Budoucnost při demolici mlýna po vysídlených Němcích v dnes již zaniklé samotě Lesní mlýn. Nakonec se raději vrátil na Slovensko, kde pracoval jako traktorista ve státním statku. Někdy v té době rodiče opět vstoupili do JZD a o několik měsíců později z Kopřivné utekli a přijeli za Josefem na Slovensko. V roce 1959 se Josef vrátil na Moravu. Bydlel ve Starém Městě a v blízkých Stříbrnicích a přes 40 let pracoval jako dělník ve státních lesích.