Marie Halgašová

* 1947

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Jela na půl roku, nebyli oddaní, nic. A potom napsala, jestli tam může zůstat. Ale ptala se mámy a mě se ptala taky. A babička jí řekla, ještě než odjížděla: ‚Ne aby tě napadlo, abys za půl roku přijela, abys tam Fedora [Teodora] nechala samotného.‘ Naše babička byla rozumná. A také řekla: ‚Ty jsi mi tu nechala dceru a ta se o mě stará, staráte se o mě.‘ Tak to bylo takové…“ – „A pamatujete si, když vám maminka napsala poprvé, že se vdala a že se nevrátí?“ – To už jsem to vzala, to už bylo za nějaký čas. To už bylo asi přes půl roku, nějak tak. Za půl roku asi.“ – „A poslala vám svatební fotku?“ – „Taky ji poslali, jak se brali. Měli svatbu v kostele, protože můj táta je věřící a máma taky. Měli svatbu v kostele, pan biskup je oddával. Byli sami dva a svědci, nic dalšího. A ten biskup, to si pamatuji, to mi řekl táta i máma, že jim řekl: ‚Vy jste měli pravou svatbu, když jste si to slíbili pod tou třešní.‘ A byla to pravda. Kdo by to vydržel takhle dlouho?“

  • „Chtěli se vzít. Táta, že se vezmou, a tenkrát byli u soudu někde ve Chvalšinách a tam [řekli], že nejde, že je cizinec, a nepovolili to. Ten soudce jim tam ještě řekl, protože tam byl taky nějaký Čech z Brloh se svou ženou, a [soudce] řekl: ‚Čech, ten se nehlásí k dítěti, ten ho nechce. A tuhle cizinec, ten by za to dal nevím co, a nenechají ho tu.‘ A pak začaly tahanice, v Praze měli... prostě Rusové se ho nechtěli pustit. Většinou ti chlapi museli jít zpátky do Ruska nebo na Ukrajinu. On, že tam půjde, když potom bylo vidět, že ho tu nenechají. Tak že tam půjde zpátky. A to jich tu bylo ještě víc, několik, těch Ukrajinců. No a když potom už byli někde tam na Slovensku a potkali se tam s nějakými [krajany] a [řekli jim], že jedou domů, a radovali se, tak oni řekli: ‚Nejezděte tam, půjdete na Sibiř. Tam se nedostanete. Domů už nepůjdete.‘ No tak se otočili. No tak [táta] přijel zase zpátky. Potom tu nějaký čas byl. A pak se to začalo v únoru [1948] mlít. A [komunisté] šli k moci. Čekal, že pro něj přijdou a odvezou ho pryč. Ale na to nečekal. Mně tenkrát, když jsme se [po 29 letech] sešli, i mamka mi to řekla, že odešel, aby mi jednou lidi nevyčítali, že mi odvedli tátu policajti. Tak se sebral a odešel. Odešel, neřekl kam, nic. Nemohu to říct, aby to někdo [neudal]. No, tak šel. Takže potom byl nějaký čas v západním Německu. Tam dělal u cirkusu. A pak s nějakými Ukrajinci… [odjel]. Naskytla se loď do Austrálie, a tak se tam dal.“

  • „Teodor Melnik. Byl z Ukrajiny. Sebrali víc těchto mladých, protože on byl malý, slabý a nemohl na vojnu, tak ho nechtěli. Němci je odvezli do Krumlova na náměstí a tam je prodávali. Tam si je statkáři nebo soukromníci, zemědělci brali. A tenhle ten, co tu [v Sedmi Chalupách] bydlel, co potom tu u něj [táta] bydlel, tak ten říkal: ‚Ten nejhubenější, ten nejslabší zbyl na mě.‘ Ale jak [pro něj] dělal, ani si ho nevážili, za to, co všechno dělal. Tamhle ho zavřeli do takového [přístřešku], nedali mu tam ani slámu, aby na ní mohl spát, aby se zahřál. Zima mu tam byla, mrzlo. Tam nebylo žádné teplo, kdepak. No a dělal tu, sloužil jim, všechno dělal.“ – „A v kterém roce to bylo, když ho sem zavlekli?“ – „Já nevím, jestli to bylo ve čtyřicátém, to já už nevím. Ale bylo to před válkou nebo za války. Potom se taťka dal dohromady s kluky, s Vojtou a Pepíkem, Karel byl vlastně ještě pryč, někde sloužil, ale prostě dali se dohromady. No a když říkal, jak tam zkusil, že spí nahoře, že mu je zima, tak babička si to dovedla představit. I když neměla na růžích ustláno, tak šla a upletla mu ponožky. Jak on byl za to vděčný, že mu upletla ponožky! Pak mu dali nějakou deku, aby se mohl přikrýt. Zkusil tu hodně taky.“

  • Full recordings
  • 1

    Sedm Chalup, 08.04.2025

    (audio)
    duration: 01:45:52
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Pod třešní si slíbili věrnost a pak na sebe čekali dvacet let

Marie Halgašová, 1951
Marie Halgašová, 1951
photo: archiv pamětnice

Marie Halgašová, rozená Prüherová, se narodila 27. října 1947 v Českém Krumlově. Dětství prožila v osadě Sedm Chalup s matkou Julií Prüherovou, prarodiči a strýci. Jejím otcem byl Teodor Melnik, narozený v roce 1921 ve vesnici Semekeniv (Semenivka) ve Lvovské oblasti na Ukrajině. V roce 1944 byl odvlečen nacisty jako ostarbeiter na nucené práce do Protektorátu Čechy a Morava a přidělen na hospodářství v osadě Sedm Chalup v jižních Čechách. Tam se seznámil s Julií Prüherovou, se kterou plánoval svatbu. V roce 1947 se jim narodila dcera Marie. Vzhledem k jeho státní příslušnosti (občan Sovětského svazu) však nedostal povolení ke sňatku a hrozilo mu zatčení sovětskými nebo československými úřady. V roce 1948 tajně uprchl do západního Německa. Následně byl zařazen do IRO (mezinárodní organizace pro uprchlíky) a v dubnu 1950 přicestoval lodí General Hersey do Austrálie. V 50. letech byl kontakt mezi Teodorem Melnikem a rodinou v Československu omezen na písemnou korespondenci, která podléhala státní kontrole. Julie Prüherová pracovala jako uklízečka na poště, její dcera Marie se vyučila rámařkou v podniku Lira v Českém Krumlově. V roce 1966 se vdala za Petra Halgaše a měli spolu tři děti. Julie Prüherová opakovaně žádala o povolení vycestovat za partnerem do Austrálie, ale uspěla až v roce 1968 díky politickému uvolnění. Po příjezdu do Austrálie se za Teodora Melnika provdala a zůstala s ním. V Československu ji v nepřítomnosti odsoudili na dva roky za nedovolené opuštění republiky. Marii vyslýchala Státní bezpečnost, která požadovala korespondenci s rodiči. Marie se s otcem poprvé osobně setkala až v roce 1976, v 29 letech. Setkání s rodiči se v 80. letech několikrát zopakovalo, ona sama navštívila rodiče v Austrálii poprvé a naposledy v roce 1983. Po roce 1989 přivítala pád komunistického režimu, ale z finančních důvodů už neměla možnost se znovu s rodiči setkat. Oba zemřeli v roce 2003, dva měsíce po sobě.