Marie Halfarová

* 1929  

  • „S manželem jsme měli jen 76 arů pole, ale taky nás pořád přesvědčovali, abychom šli do JZD. Nechtěla jsem ani za nic. Pak nám pole stejně zabrali, a tak jsme šli do družstva. Měla jsem ještě krávu a tele. Jednou přišel předseda JZD a jeho zástupce a žádali, abych to tele dala do JZD. Řekla jsem, že jim žádné tele nedám, že nemám peníze, že si ho vychovám a prodám. Oni mě pořád přesvědčovali. Řekla jsem, že tady můžou klidně sedět, jak dlouho chtějí, že jim to tele stejně nedám. Měla jsem tehdy nejstarší dceru malinkou, tak jsem ji vykoupala, pak jsem prala plenky. A zase jsem jim řekla, že tady můžou sedět třeba do večera. Nakonec se zvedli a odešli. To tele jsem jim nedala.“

  • „Šli jsme do Kylešovic a celou cestu mrholilo. To si pamatuji. Neměli jsme nic jiného než oblečení na sobě. Šli jsme po příkopech podél cest, protože všude bylo plno Rusů. Plné cesty vojáků! To si neumíte představit. Večer jsme přišli mokří do Kylešovic, ale nikdo nás nechtěl k sobě vzít. Nadávali nám, že jsme Němci. Nakonec nás někde přijali, leželi jsme na zemi v jedné kuchyni, celí mokří. Jen tak jsme leželi, trochu si odpočinuli a ráno jsme pokračovali směrem domů. Táta říkal, že přes Opavu nemůžeme jít, protože by ho tam hned zavřeli. Tak jsme došli domů a našli jsme vyhořelou stodolu.“

  • „Jak se Rusové blížili, vyjeli jsme zase dál do Staré Vody. Tam jsme byli týden. Rusové už byli, myslím, v Budišově. Bylo nás hodně lidí a vozů. Ze Staré Vody na Libavou se jelo přes velký kopec. Museli jsme zapřáhnout dva páry koní, abychom vozy vytáhli nahoru. Najednou byli nad námi Rusové s letadly. Viděli nás a začali po nás střílet. Všichni jsme už byli na tom kopci. Na jedné straně byl malý lesík, na druhé straně pole a pak velký les. Utekli jsme do toho lesíka, vozy a koně zůstali na cestě. A Rusové všechny ty koně zabili. Všechny! A po nás pak ještě stříleli.“

  • Full recordings
  • 1

    v Ostravě, 09.05.2019

    (audio)
    duration: 01:50:30
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

V těžkých časech jsem se spolehla na Pánaboha

Marie Halfarová, kolem roku 1949
Marie Halfarová, kolem roku 1949
photo: Archiv Marie Halfarové

Marie Halfarová, za svobodna Mrosková, se narodila 27. března 1929 v Rohově na Hlučínsku. Její rodina hospodařila na statku s patnácti hektary polí. V době všeobecné mobilizace a obsazení pohraničí československými vojáky ji rodiče poslali spolu se sestrou do Německa. Do Rohova se vrátily po připojení Hlučínska k německé Třetí říši. Její otec Adolf Mrosek se mezitím přihlásil k jednotkám Sudetoněmeckého Freikorpsu, jehož členové přepadávali vojenské a četnické hlídky. Až do konce války pak byl starostou Rohova. Na jaře 1945 Marie utekla společně s matkou, sourozenci a dalšími rodinami před frontou na západ. Po osvobození Rudou armádou byl její otec postaven před soud a odsouzen ke tříletému vězení. Po propuštění a nástupu komunistů k moci zabralo jejich hospodářství jednotné zemědělské družstvo (JZD). Marie se přestěhovala s manželem do sousedních Sudic, kde pracovala skoro třicet let v zemědělském družstvu.