František Hacker

* 1937

  • „Anticharta, to byla záležitost, že mi zavolali z ředitelství Pragokoncertu, ráno v sedm hodin, že musím být v osm hodin u doktora Hrabala, generálního ředitele Pragokoncertu, je to prý naléhavá záležitost. V osm ráno jsem byl tedy tam, u ředitele Pragokoncertu. Tam seděl Štaidl, Karel Vágner, Zagorová, Helena Vondráčková… Tam jsem dostal za úkol… Protože Walda zrovna byl v západním Německu. Dostal jsem za úkol, že za dva dny bude shromáždění umělců a musím zařídit, aby tam Walda byl. Já jsem Waldovi volal, ale nikdo nevěděl, že já mám na něj spojení. Nevolal jsem z domova, protože jsme věděli, že telefony jsou odposlouchávané. Volal jsem z telefonní budky. Musel jsem do ní pořád házet mince, bylo to do Německa. Řekl jsem Waldovi, jaká je situace. A on řekl: ,Hele, prostě jsi mě nesehnal a hotovo.‘ Já jsem druhý den řekl tomu řediteli Pragokoncertu, že jsem Waldu nesehnal. Že na tom shromáždění nebude. A ředitel mi řekl: ‚Tak budeš sedět místo Waldy za předsednickým stolem ty a ještě budeš dělat prezenci.‘ Já jsem měl na starosti ty prezenční listiny. Tím chci doložit to… Ti, co říkají, že někdo podepisoval nějakou Antichartu, to není pravda. Všichni u mě podepisovali prezenční listinu, já tam jedinej podepsanej nejsem, protože jsem to měl vzhůru nohama a sám sebe jsem tam nepodepsal.“

  • „Na jeviště se schvaloval i scénář toho, co se říká mezi písničkami. Mockrát jsem musel psát dopisy na ministerstvo kultury, ministerstvo vnitra, na Pragokoncert, na ÚV partaje. Když Walda… Přišlo udání, že Walda [Matuška] zesměšňuje policajty. Ale Walda to neřek‘. On řekl na jevišti: ,Znáte ten vtip, jak ti, co chodí v zelených stejnokrojích…‘ Neřekl ,policajti‘, řekl potom třeba ,myslivci‘. Ale celý sál věděl, že mluví o policajtech. Protože ten vtip byl notoricky známý. Přišlo udání a já jsem za Waldu musel psát na tyto instituce: ,Neřekl jsem, že policisté jsou volové, že jsou debilní, hloupí…‘ Větu od věty jsem musel takto popřít. To byla moje práce.“

  • „Mistr mi řekl: ,Dokud nepřijdeš slušně oblečený a ostříhaný, tak sem nechoď.‘ A já tam nepřišel tři měsíce. Tehdy byl zákon na ochranu dvouletky: za každou zameškanou hodinu se musely nasluhovat čtyři hodiny. Za každý den čtyři dny. Já už jsem měl vybranou dovolenou na půl života dopředu. Přišel vždycky domů dopis do schránky a já to vždycky sbalil, aby to rodiče nezjistili. Ráno jsem vždy šel jako do práce, vzal jsem si svačinu. Chodil jsem – tam co byli Vyšehradští jezdci, třeba, a vedle byla parta zvaná Slepičárna. Tehdá byly po Praze různý party. U nás [na Pankráci] nad remízama byla parta Loupežníci, ve Vršovicích byly Vršovický balkony, protože se scházeli u vršovické radnice, kde byly v rohu balkony. Všechno bylo zarostlé křovím, nikdo je neviděl a oni tam hráli na kytary a zpívali.“

  • „[Na Pankráci], tam je ta věznice. Tam jsme těsně po válce, jako kluci, my jsme tam nesměli, ale… Tam byla veřejná poprava K. H. Franka. My jsme se tam jako kluci proplížili v těch davech dospělých přihlížejících. To bylo mezi remízama a tou věznicí, tam byla postavená šibenice. On mluvil německy, ale vedle nás stál pán, který to překládal. Ten K. H. Frank říkal: ,Přijde čas, kdy vašima hlavama vydláždíme Václavák.‘ Byl takovej zpupnej, ten K. H. Frank, i před svou smrtí.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 02.02.2021

    (audio)
    duration: 01:41:34
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 02.08.2021

    (audio)
    duration: 01:57:44
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Trampská svoboda v soukolí normalizační zábavy

František Hacker při natáčení
František Hacker při natáčení
photo: Post Bellum

František Hacker se narodil 3. srpna 1937 v rodině pražského číšníka Františka Hackera staršího. Vyrůstal na Pankráci, kde byl jako dítě v květnu roku 1945 svědkem pouličních bojů ve dnech Pražského povstání. O rok později se 22. května stal očitým svědkem popravy K. H. Franka. Na začátku padesátých let se učil soustružníkem ve vysočanské ČKD, zároveň však patřil mezi režimem nenáviděné „pásky“, táhlo ho to do pražských part, hrál na kytaru a utíkal trampovat do přírody. Po vojenské službě pracoval jako instruktor Svazarmu, zároveň se ale podílel na rozkvětu české country scény v první polovině 60. let. Roku 1963 založil kapelu K.T.O. (Kamarádi táborových ohňů), se kterou od roku 1968 vystupoval profesionálně. V průběhu sedmdesátých let začal s kapelou vystupovat tehdy velmi populární Waldemar Matuška. K. T. O. tehdy vystupovala na Západě, natáčela v československé televizi a patřila ke střednímu proudu tehdejší československé pop-music, což ovšem bylo vykoupeno ústupky komunistickému režimu. Začátkem roku 1977 se navíc František Hacker musel připojit k Provolání československých výborů uměleckých svazů, takzvané Antichartě, kterou režim reagoval na prohlášení Charty 77. V roce 1981 z Československa na Západ emigroval jeden ze zakládajících členů K.T.O. Vlastislav Morava. V roce 1986 pak překvapivě zůstal v USA i zpěvák Waldemar Matuška. Zejména druhá emigrace měla pro skupinu fatální následky: František Hacker ztratil možnost uživit se koncertováním a prodával v obchodě s hudebními nástroji v Praze na Václavském náměstí. Po roce 1989 v hudební kariéře pokračoval.