František Hacker

„Na jeviště se schvaloval i scénář toho, co se říká mezi písničkami. Mockrát jsem musel psát dopisy na ministerstvo kultury, ministerstvo vnitra, na Pragokoncert, na ÚV partaje. Když Walda… Přišlo udání, že Walda [Matuška] zesměšňuje policajty. Ale Walda to neřek‘. On řekl na jevišti: ,Znáte ten vtip, jak ti, co chodí v zelených stejnokrojích…‘ Neřekl ,policajti‘, řekl potom třeba ,myslivci‘. Ale celý sál věděl, že mluví o policajtech. Protože ten vtip byl notoricky známý. Přišlo udání a já jsem za Waldu musel psát na tyto instituce: ,Neřekl jsem, že policisté jsou volové, že jsou debilní, hloupí…‘ Větu od věty jsem musel takto popřít. To byla moje práce.“

„Mistr mi řekl: ,Dokud nepřijdeš slušně oblečený a ostříhaný, tak sem nechoď.‘ A já tam nepřišel tři měsíce. Tehdy byl zákon na ochranu dvouletky: za každou zameškanou hodinu se musely nasluhovat čtyři hodiny. Za každý den čtyři dny. Já už jsem měl vybranou dovolenou na půl života dopředu. Přišel vždycky domů dopis do schránky a já to vždycky sbalil, aby to rodiče nezjistili. Ráno jsem vždy šel jako do práce, vzal jsem si svačinu. Chodil jsem – tam co byli Vyšehradští jezdci, třeba, a vedle byla parta zvaná Slepičárna. Tehdá byly po Praze různý party. U nás [na Pankráci] nad remízama byla parta Loupežníci, ve Vršovicích byly Vršovický balkony, protože se scházeli u vršovické radnice, kde byly v rohu balkony. Všechno bylo zarostlé křovím, nikdo je neviděl a oni tam hráli na kytary a zpívali.“

„[Na Pankráci], tam je ta věznice. Tam jsme těsně po válce, jako kluci, my jsme tam nesměli, ale… Tam byla veřejná poprava K. H. Franka. My jsme se tam jako kluci proplížili v těch davech dospělých přihlížejících. To bylo mezi remízama a tou věznicí, tam byla postavená šibenice. On mluvil německy, ale vedle nás stál pán, který to překládal. Ten K. H. Frank říkal: ,Přijde čas, kdy vašima hlavama vydláždíme Václavák.‘ Byl takovej zpupnej, ten K. H. Frank, i před svou smrtí.“