Milan Grulich

* 1935

  • "Tenkrát letiště, toho dvacátého prvního [srpna], bylo ve výluce. Den předtím, si představte, to byla úplná náhoda - naše letadla odlétla do Čáslavi, takže na letišti už byly natahané pracovní stroje, které měly upravovat letiště. Takže naše letiště bylo nepřístupné pro přistání letadel. Takže my jsme tam nemuseli nic dělat. Akorát se vědělo, že nad letištěm prolétlo průzkumné letadlo ruské, no a to oznámilo situaci na letišti. Takže ten první den, kdy přistávala letadla na jiných letištích, tak na pardubickém nic nepřistálo."

  • "Já jsem přišel domů, teď jsem řekl rodičům, že zítra jdu na vojnu. No ti zůstali paf. No, tak otec samozřejmě mně praštil jednu, dostal jsem přes hubu. No maminka, ta plakala, ta uronila pár slz. No ale teď mně rodiče říkali: 'Prosím tě, na vojnu, vždyť tam budeš brečet, tam bude kázeň, tam budeš plakat, jak tě tam budou honit..."

  • "A vzpomínám si právě na tu událost, když - to bylo v tom březnu, otec tam vzal takový košík s potravinami a nějakou flašku lihoviny, a dal to tam těm vojákům. Myslím si, že to byli dva vojáci, kteří tam prostě leželi někde na mezi a hlídali ty, co kopou, aby byli pod dozorem, že. No a samozřejmě vojáci pojedli, pak se napili, lehli, usnuli, no a to Kyjováci přivítali, protože se všichni sbalili a odešli domů, takže bylo po kopání. No a nic z toho nebylo, protože ti vojáci měli určitě strach to nahlásit svým nadřízeným. Takže prostě Kyjováci oslavovali otce, o co se jim postaral."

  • Full recordings
  • 1

    u pamětníka doma, v Pardubicích, 15.10.2018

    (audio)
    duration: 01:16:45
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Naše letiště bylo nepřístupné pro přistání letadel

Pan Grulich v dětství - s plynovou maskou
Pan Grulich v dětství - s plynovou maskou
photo: archiv pamětníka

Milan Grulich se narodil 17. května 1935 v Brně. Jeho rodiče v místním Národním domě provozovali restauraci, ale poté, co budovu začalo spravovat Národní souručenství, se přestěhovali do Kyjova. Na kyjovském náměstí pak měli restauraci Slavia. Právě v Kyjově Milan prožil většinu války i dramatické události v jejím závěru – krátce byl například vězněn jeho tatínek, za to, že ve své restauraci obsluhoval Němce. Milana to už po válce táhlo do uniformy, jako syn živnostníka ale nebyl v lidové armádě vítán. Nejdříve tak chodil do učení na soustružníka, ale jeho sen se nakonec splnil, absolvoval několik vojenských škol a stal se leteckým mechanikem. Od roku 1958 žije v Pardubicích. Na pardubickém letišti také prožil okupaci Československa v srpnu 1968 a spolu s ostatními vojáky odmítal okupantům pomáhat. V armádě zůstal až do roku 1985, kdy byl kvůli emigraci bratra na Západ donucen odejít. V civilu se poté živil jako mistr na odborném učilišti, od roku 1990 je v důchodu.