Jana Gelnarová

* 1943

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • "Pořád jsme psaly požadavky a vyvěšovaly v učitelské šatně a byla tam s námi v té skupině i vedoucí školní jídelny a jednou přišla za mnou. Učila jsem, přišla za mnou, zaklepala na dveře a říká: 'Taková hrůza.' Já říkám: 'Co se stalo?' A ona na to: 'Byla jsem nakupovat v městě a tvůj Mirek...' Já říkám: 'Co se stalo?' 'S praporem, s československou vlajkou.' To jsme měli na půdě. Ještě ji máme do teď. Těžká tyčka, na tom velká vlajka. To měl tatínek ještě z té Vřesiny. On to vždycky věšel na obchod, když něco bylo, a pak i v těch Klimkovicích. Tak on… manžel byl takový málomluvný. To tak je, když já jsem moc mluvná, tak druhý musí být klidný. No prostě jsem to vůbec nevěděla. On tu vlajku stáhl z půdy, sešel s ní dolů. Těžké to bylo. Zanesl to do dřevovýroby. Tam pár lidí, vstřícných změnám. A on s průvodem z té dřevovýroby šel k městskému úřadu, k zámku, a ta naše vedoucí kuchyně... neměla auto, tak byla ve městě pěšky. Viděla, že jde průvod s vlajkou. Obrovská vlajka. A my jsme ji taky vyvěsili na náš barák."

  • „Dřevovýroba Gelnar-Šimko. Mám tam ještě i nějakou fotku, tak to od píky vybudovali se švagrem… jako malou fabriku. Pak se to rozšiřovalo a toho strýce po čtyřicátém osmém roce… sebrali z domu a zavřeli na náměstí, kde byla policejní stanice – tak to taky v rodině vykládali, že tam ho zavřeli i se švagrem a fabriku sebrali. On byl odborník přes interiéry. Ta fabrika dělala v Klimkovicích – potom později, to byl Interiér Praha… to tam patřilo – a dělali všechny obklady, špičkové práce ti řemeslníci-stolaři. Dělali Čedok v Ostravě, letiště v Bratislavě, ty dřevěné obklady a to všechno. A strýc tam potom někde v tom Interiéru pracoval a oni ho vyzvali k další spolupráci, takže dlouho v tom Interiéru pracoval. Nebyl na nějakém postu, ale jako odborník.“

  • "Tam, kde je dneska restaurace Mexiko, tak tam byl jenom malý domek, kde bydleli rodiče od tatínka. Ten tatínek [otce] měl úraz na šachtě, tak byl docela mladý, nevím, kolik měl let, a byl invalida a bydleli v tom domečku jako domkaři. Měli kousek pole, nějakou tu hospodárku a lidé, kteří chodili shora z Mexika dolů na pole, tak se stavovali k nim na pití... pumpa, voda, atd. A staříček potom aktivně začal kupovat nějaké limonády, sodovky, potom bečku piva a z toho vznikla hospoda. Druhý v řadě těch dětí, strýc Alfréd, potom ten domek zvedl a bydlel tam a založil vlastně tu hospodu. Pak přistavěl malý dřevěný sál, pak velký sál a dneska je z toho krásné výletní místo."

  • Full recordings
  • 1

    Ostrava, 30.09.2024

    (audio)
    duration: 02:14:43
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Učitelství se stalo jejím celoživotním štěstím

Pamětnice, 1. dubna 1961 Klimkovice
Pamětnice, 1. dubna 1961 Klimkovice
photo: Archiv pamětníka

Jana Gelnarová se narodila do rodiny Josefa Buroně a jeho manželky, vyučené prodavačky Emilie, rozené Hoňkové, 16. prosince 1943 ve vítkovické porodnici. Josef Buroň s manželkou provozovali obchod ve Vřesině v rámci družstva Budoucnost. Rodina otce vlastnila známou hospodu v osadě Mexiko na pomezí Klimkovic a Vřesiny. V roce 1944 zatklo gestapo dědečka pamětnice Františka Hoňka za šíření protinacistických letáků. Ten pak několik měsíců strávil ve vězení ve Vratislavi (tehdy Breslau). Po válce otec pamětnice přijal nabídku, aby se stal vedoucím obchodu v Klimkovicích. Přestěhovali se v roce 1948. Jana Gelnarová věděla již od dětství, že je jí předurčeno stát se učitelkou. To se jí také splnilo. V roce 1957 nastoupila na Pedagogickou školu pro vzdělání učitelů národních škol, v roce 1961 nastoupila do Olbramic a o rok později do Klimkovic. Ihned po maturitě se vdala za Miroslava Gelnara, jehož rodina založila firmu na výrobu nábytku Gelnar a Šimko. Ta byla po únorovém převratu komunisty znárodněna. Pamětnice vstoupila do KSČ, ale pro její postoj po vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa roku 1968 jí bylo členství pozastaveno. Po sametové revoluci v klimkovické škole zakládala tamější Občanské fórum (OF). V roce 2024 žila v Klimkovicích.