Dalibor Funda

* 1955

  • „Míra Burešů, Felix, mně tenkrát říkal – ani nevím, proč se mi tolik svěřoval –, že jsme hlídaní policajty a estébáky. A ukazoval mi, jak naproti radnici přecházel někdo v takovém zimním kabátu, v čepici, šále a povídal: ‚Ten to bude mít hodně těžké.‘ On měl totiž polobotky. My jsme tak nenápadně okolo toho chlapa chodili. On si myslel, že ho tím pádem odeženeme. Mám to uvízlé v paměti jako dneska. On měl ty vojenské polobotky. To byly polobotky, takové napůl papírové, extrémně nízký podpatek, a měly hnědou odpornou barvu. Pamatuji si je později z vojny. On měl tyhle polobotky, jinak byl oblečený do zimy. A Míra Burešů říkal: ‚Trošku mu to znesnadníme.‘ Vyrazili jsme z Plané kolem koupaliště směrem na Výškov a on říkal: ‚Teď sejdeme a půjdeme tím polem.‘ Tam bylo 20 centimetrů rozbředlého sněhu. My jako skauti jsme to měli všechno vychytané, protože jsme věděli, že musíme mít vysoké boty, jelikož v té zimě to bude břečka. Byli jsme na to nachystaní. Ten estébák se ještě tak deset metrů nenápadně plížil, ovšem za tím lesem, který končí v Plané po levé straně, kde je malá revizní kaplička a sběr vodního pramene, tak se otočil a zapadl do toho lesa a už se víckrát neobjevil.“

  • "Na severní straně stála prvomájová tribuna, kde byl starosta, tenkrát předseda místního národního výboru, a všecky nomenklatury a vítači Rusáků v osmašedesátém a podobně. Tak ty tam vždy vítali, ta kapela tam přišla jako první a hrála tam. Jako skauti jsme tenkrát byli naposledy součástí prvomájového průvodu. Byli jsme v krojích a za námi šli tzv. Mladí strážci hranic. To byla odnož pionýrů. K tomu se ještě vrátím. Tam nalezly děti, protože v Plané byla školní brigáda nebo spojovací brigáda Pohraniční stráže. Sídlila na zámku, tudíž v Plané na sídlišti bydlelo plno důstojníků a lampasáků Pohraniční stráže. Tam to neprobíhalo nějak konfrontačně, že by prosazovali nějakou komunistickou politiku. Tam to nějakým způsobem koexistovalo. Hlavně v té době uvolnění od toho osmašedesátého. Některé děti z oddílů Mladých strážců hranic byly ale strašně drzé. Pamatuji si, že tam na nás začaly pokřikovat – já ho tady nebudu jmenovat, ale přidávaly se k němu další: ‚Junáci jsou uráci!‘"

  • "Připadalo mi, že je ten vývoj strašně zpomalený. Tak jsem zorganizoval, že jsem vzal tubusy na výkresy, takové papírové, dlouhé 50, 60, 70 centimetrů, s víkem. Na ty jsem vždy napsal Stříbro, Mariánky, Planá, Chodová Planá, kde jsem si tam zkontaktoval nějakého člověka. Ve Stříbře to byl třeba Tonda Kraus. V Plané to byl polistopadový starosta pan Kalaš. Šel jsem na Florenc, tam jsem to dal autobusákovi a oni si vždy ze zavazadlového prostoru ten tubus s informačními letáky, časopisy, novinami vyzdvihli. Později to už byly velké role. Takhle se to tedy celé distribuovalo.“

  • „Četl jsem si nějaké noviny, něco k tomu přikusoval. Jak jsem si četl ty noviny, tak najednou rána pendrekem do novin a do ramene. Popadl mě policajt a nějaká ozbrojená železniční stráž a zavedli mě na policejní nádražní stanici. Posadili mě tam. Mezitím mi ujel vlak do Plané. Seděl jsem tam tak 20 minut. Přišel nějaký chlap. Přinesl si ve třetince pivo a jídlo v papíru. Otevřel to a v tom krvavá tlačenka. Seděl proti mně a já jsem se chtěl zeptat. ‚Drž hubu!‘ Řezal si kapesním nožíkem tu tlačenku a k tomu popíjel to pivo. Pamatuji si to jako dneska, když jsem se ho zeptal, jak může jíst tu krvavou tlačenku bez pečiva. Vystartoval na mě a začal se mnou třást. Vzal ten nůž, vylezl na stůl a celou tu kapsu s tím nápisem mi odřízl.“

  • Full recordings
  • 1

    Plzeň, 14.07.2021

    (audio)
    duration: 02:34:30
    media recorded in project Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Jako jasan buďme rovni, v práci, činech všichni svorni!

Dalibor Funda, 1968
Dalibor Funda, 1968
photo: Archiv pamětníka

Dalibor Funda se narodil 23. července 1955 v Plané v západočeském pohraničí. Otec Dalibor Funda st. byl po únoru 1948 zatčen, uvězněn a jeho podnik – nákladní autodoprava – byl znárodněn. V roce 1968 vstoupil pamětník v Plané do obnoveného skautského oddílu Jasan. Skauting si velmi oblíbil, avšak v roce 1970 byl český Junák opětovně zakázán. Následně vystudoval gymnázium a poté v roce 1944 nastoupil ke studiu architektury na Českém vysokém učení technickém (ČVUT) v Praze. Po absolvování zvažoval emigraci, s partnerkou se mu podařilo vycestovat na Západ, ale tehdejší přítelkyně a budoucí manželka odmítla zůstat v zahraničí, a tak se nakonec vrátili. Před rokem 1989 se účastnil protirežimních demonstrací. Během sametové revoluce distribuoval letáky o proběhlých událostech do rodného města a přilehlého okolí. Později se spolupodílel na rekonstrukci Kramářovy vily a výstavbě státních objektů. V roce 2010 vydal soubor povídek Poslední promítač ze Sudet, které jsou volně inspirovány rodinnou kronikou. V roce 2021 bydlel střídavě v Praze a Plané.