„V té době se muselo nosit velké D, ne, vlastně velké N (Němec). V dopravních prostředcích jsme ho ale nenosili. To bychom se nesměli ani posadit. S kamarádem ze školy, který uměl pár slov česky, jsme se dohodli, že bude nejlepší, když nebudeme mluvit vůbec. Domlouvali jsme se jen očima. Dojeli jsme do Prahy a v Praze jsme přestupovali do Domažlic. Šli jsme tedy na spoj do Domažlic a uprostřed schodů mi praskl kufr. Viděl jsem, jak kamarád lapá po dechu. Uměl jsem trochu česky, ale jen nadávky, ty se člověk naučí jako první. A rusky jsem uměl jen napsat své jméno. Každopádně, kamarád se na mne podíval a viděl, že brečím. Tak jsme si začali vzájemně nadávat, sbalili jsme věci a posadili se do našeho vlaku. A čeští cestující, kteří také přestupovali, se bavili. Oni věděli, že jsme Němci.“
„Vstávali jsme brzy. Zaznělo: ‚Vstavaj!‘, to si ještě pamatuju, a pak se pracovalo. V sedm, půl osmé, osm jsme dostali kafe. Tedy něco, co se kafem nazývalo. Taková je válka. Kdo mohl, ten samozřejmě pracoval. A kdo nemohl pracovat, měl problém. Navíc tady hodně lidí umíralo. Každopádně já a můj kolega jsme vzali do zaječích. Čtyři pět týdnů před námi uteklo šest jiných. Udělali chybu. Zůstali pohromadě. A v takové skupině vás daleko snáze chytnou. Našli je. A mám vám říct, co se s nimi stalo? Museli vykopat jámu 1,60 metru hlubokou a dlouhou. Když byla hotová, musely nastoupit dvě, vlastně tři skupiny. První skupina, to jsme byli my, se postavila do kruhu, druhá byla hlídka a třetí skupina byla popravčí komando. A teď už víte, co se stalo.“
„V Praze to byl boj v obytné zóně. Nikdo nevěděl, kdo na koho střílí. Stálo to hodně životů. Člověk nevěděl, kdo se nachází uvnitř. Nemohli jsme potom z Prahy utéct, nemohli jsme se dostat ven. Upadli jsme proto do ruského zajetí. A zhruba 2000 mužů nás šlo v koloně až do Hradce [Králové], do kasáren Adolfa Hitlera.“
Full recordings are available only for logged users.
Memory of Nations AI Assistant Explore thousands of personal stories
Discover a new way to explore the Memory of Nations Archive. Ask about the topics, events, places, or experiences that interest you. The AI Assistant searches transcripts from more than 30,000 hours of recorded interviews and finds relevant stories from across the archive. You don’t need to know a person’s name or where to look. Simply ask a question in your own words.
Hermann Frey se narodil 19. února 1929 v obci Kamenka (německy Kamitz, okres Nový Jičín) a vyrůstal ve Starých Těchanovicích na Opavsku (německy Alt Zechsdorf). Otec Josef Frey se živil jako řezník. Obyvatelstvo Starých Těchanovic bylo téměř výhradně německé, a Hermann se proto česky nenaučil. Od dětství se věnoval práci s motory. V únoru 1945, po dovršení šestnáctého roku, ho povolali do wehrmachtu. Byl nasazen do bojů v Polsku a později převelen do Prahy, kde propuklo povstání. Tam ho zajali vojáci Rudé armády a společně s dalšími asi dvěma tisíci zatčenými šli pěšky do Hradce Králové. Jako válečný zajatec byl pracovně nasazen v polské Opoli, kde demontovali místní továrnu před převozem do SSSR. S kamarádem odtud uprchli a výhradně v noci se vraceli do svých rodišť. V Opavě je zajala hlídka a čtyři týdny strávili v pracovním táboře. Brzy po propuštění se Hermann rozhodl na vlastní pěst odjet do Německa a nový domov našel nejprve v Berchtesgadenu a potom v Bamberku. Vyučil se pekařem, ale většinu života pracoval jako řidič a opravář automobilů. V roce 1952 se oženil, má dvě dcery. Zemřel 9. prosince roku 2023.
