Zdeněk Filípek

* 1933

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Potom ho [otce] zavřeli, to já už byl na vojně. Byl pět měsíců na Slovensku a potom, když nás vystěhovali, tak dostal dvacet měsíců. To je taky tak, dali ho na Kladno na doly, já odtud přišel, on tam šel. V sobotu bylo hezky, tak jsem vzal motorku – já jsem si koupil za vojnu motorku – že se projedu. Jel jsem do Svinů a tam byli kluci, tak jsme vedli řeči a oni se ptali, co táta. Já říkám: ‚Ten to má dobrý, ten je v Kladně. Já odtud přišel, tam je to dobrý.‘ Během čtrnácti dnů byl v Jáchymově...“

  • „Brož by se byl dost staral, ale bylo těžké mezi lidmi něco dělat. My jsme měli na statku sloup a na tom sloupě bylo světlo. A teď jsme zabíjeli načerno a potřebovali jsme od toho Brože přinést konzervovací stroj. Tak jsem tam musel ve dne něco jako spravovat a povolit žárovku. A druhý den jsem ji zase dotáhl.“ – „Aby nikdo neviděl, že zabíjíte?“ – „Že nesu ten stroj. Nevěděla jste nikdy, kde kdo pozoruje.“

  • „Jednou jsme přišli a jeden havíř tam byl a říkal: ‚Hoši, ne. Nějak to vosejpá. Radši budeme tady, ještě bysme mohli popojít kousek zpátky.‘ Za chvíli se to strhlo, takových třicet krát čtyřicet plac. Vybrané čtyři metry uhlí a to se utrhlo a spadlo to. Mysleli, že bychom tam pokračovali, ale ten havíř říkal: ‚Vosejpá to, radši počkáme tady.‘ Trvalo to sice asi dvě hodiny, ale spadlo to.“ – „Tak to bylo štěstí.“ – „Havíři to znali. Kdyby tam poslali nás, tak jsme tam zůstali všichni.“ – „A nebáli jste se potom?“ – „Já ne. Já se nikdy nebál.“

  • Full recordings
  • 1

    Chotýčany, 24.03.2025

    (audio)
    duration: 01:54:22
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Já se nikdy nebál

Zdeněk Filípek na vojně, 1953-1955
Zdeněk Filípek na vojně, 1953-1955
photo: Archiv pamětníka

Zdeněk Filípek se narodil 16. června 1933 ve Svinech u Veselí nad Lužnicí jako druhé ze čtyř dětí sedláka Jana Filípka a jeho ženy Boženy, rozené Vondráškové. Rodiče hospodařili na devětadvaceti hektarech polí, otec obchodoval s koňmi. Za války na statku přespávali partyzáni, otec jim pomáhal nakupovat dobytek. Peníze za dobytek rozvážel malý Zdeněk jednotlivým hospodářům na kole. Po komunistickém převratu v roce 1948 nemohl pamětník jako syn „kulaka” navštěvovat střední školu a později ani pracovat v rodinném hospodářství. Otec Jan Filípek, který byl do roku 1948 starostou Svinů, odmítl vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD), a proto byl poslán na nucené práce, zbaven majetku a uvězněn. Oba synové sloužili v trestné vojenské jednotce PTP. Celá rodina byla koncem roku 1955 vysídlena do Zběšiček. Po listopadové revoluci 1989 se část majetku rodině vrátila v restituci, rodový statek však tou dobou už neexistoval. Z kamenů původní stodoly Zdeněk Filípek vybudoval přístavek u svého domu v Chotýčanech, kde tráví důchod.