„Když se k nám nastěhovali ruští vojáci, hodně jich bylo na letišti. Navštívili nás v jedenáct večer. My jsme už byli v postelích, kde nás, jako dospělé, převáděli do kuchyně. Maminku také. Nechali si tam mojí sestru, maminka se začala strašně bránit, přišli oba do kuchyně a sestra mezitím vyskočila oknem ven a přelezla plot k sousedům a tam se schovala."
"Dva roky jsem chodil do školy ve Smiřicích. To byly roky 1941 až 1943. Byla to taková zimní škola. Už jsme tam museli i tu němčinu trošku studovat, ale my jsme o to nestáli. Náš ředitel zdvihal ruku a hajloval, my jsme se ale ani nehnuli. Všichni jsme byli Češi a svůj národ jsme nikdy nezradili."
"Dole ve vesnici to bylo ještě horší. Tam Němci obsadili celý konec vesnice. Vrhli se do hostince na našeho hostinského, pana Bubna, oni k němu často z letiště chodili. Věděli, že k nim nemá žádný dobrý vztah, a tak se mu asi chtěli pomstít. On to vycítil, a tak zadními dveřmi oběhl hospodu a šel se schovat na půdu, přes dvorek. Ale ti vojáci, kteří byli na silnici, hlídali a postřelili ho. On se přesto na půdu dostal a zahrabal se do sena. Šli hned za ním a v tom seně ho umlátili. Takže to byla třetí oběť."
"Němci jezdili skrz Skaličku a když tam tehdy přijeli, tak jsme se dívali na letiště, kde už Němci, co nemohli odvézt a uklidit, tak to na letišti začali pálit. My jsme je měli jako na dlani. Na cestě k Lochenicím v zatáčce, stáli lidé a sledovali dění na letišti. A tříčlenná hlídka k nim přijela a hned ty účastníky rozháněla, protože to nebylo dovolené. Mezi nimi byl i pan Vosyka, ten když viděl, že je tam ta nebezpečná hlídka, tak se chtěl vrátit rychleji domů, protože bydlel hned vedle té zatáčky. Oni ho ale spatřili a přivolali si ho k sobě. Bohužel měl v kapse revolver, který hned našli a svojí německou pistolí ho na místě zastřelili. Byla to hrozná událost. On se hned k zemi sesypal a sousedi ho odvezli domů."
Josef Fikr přišel na svět 17. srpna 1925. Narodil se v obci Skalička na Královéhradecku, do domu číslo popisné 17. Jeho rodiče měli malé zemědělství a své děti vedli k práci na rodinné chalupě a polích. Na druhou světovou válku vzpomínal bolestně, ještě hůře pak na konec války, kdy v obci zahynuli tři lidé během posledního řádění německého vojska. Protože Josefovi ve dvaceti letech zemřel tatínek, musel převzít hospodářství a začal se o něj starat sám. V roce 1948 se oženil a novomanželé Fikrovi se přestěhovali na manželčin statek do nedaleké vsi Hubíles. Začali úspěšně hospodařit, dařilo se jim a kupovali nové stroje. V roce 1958 však už nemohli dále čelit tlaku, který na ně komunisté vyvíjeli, a vstoupili do JZD. Tam Josef zůstal do důchodu, do kterého odešel v roce 1985, poté dále družstvu pomáhal. V roce 2021 žil v Hubílesi. Josef Fikr zemřel 30. května roku 2025.
