„Takže jsem nedostala podporu, protože jsme měli Škodu Octavia kombi. Ale proč jsme to chtěli… protože tenkrát v té době nějak zvyšovali trochu činži a to už jsme fakt byli… Ne že by to bylo markantní, ale už to fakt bylo na hraně. Ale dostali jsme hmotnou podporu, asi abychom finance prostě nějak třeba nezneužili nebo tak. A dostali jsme poukázky. A do dneška si na to kluci i holky vzpomínají, říkají: ,Mami, to bylo tenkrát skvělý, to fakt byla komedie.‘ A dostali jsme poukázky jenom do textilu, ale ne na oblečení, ale na ložní prádlo. Jenom na ložní prádlo. Říkám si, co já s tím? Takže jsem přišla domů s poukázkami a říkám: ,No tak si koupíme ložní prádlo, no.‘ Láďa, tedy manžel, říká: ,Ty ses zbláznila, co s tím budeme dělat?‘ Říkám: ,No já nevím...‘“
„Já jsem chodila do školy na Jiřího náměstí a to byla škola, která už byla před rekonstrukcí a od září jsme měli přejít na Chelčického, to byla nová škola, nově otevřená. A my jsme tam přišli, jenomže za tou školou bylo… nevím, jestli to byl nějaký sad nebo byl tam kopec nebo co... a tam se uhnízdili Rusové. Měli tam celou posádku. A k té škole vedla cesta normálně od tramvaje, vpravo byl rybník, vlevo byla škola, uprostřed byla cesta. A to jsem říkala dětem, to jsem měla strach, to jsem se bála, a nejenom já. A když jsme šli do školy, tak tam stáli ti Rusové s těmi samopaly a my jsme chodili mezi nimi a říkali nám, že nesmíme utíkat, nesmíme zakopnout, nesmíme se nahlas smát a měli bychom být raději zticha, než dojdeme do školy. A to bylo opravdu… to jsem měla strach, a nejen já, to jsme se fakt báli.“
Milada Fiedlerová se narodila 5. prosince 1953 v Praze. Vyrostla v chudých podmínkách nouzových staveb na Žižkově, kde na malém prostoru bez příslušenství žila s matkou, babičkou, tetou a bratranci. Toto bydlení jim bylo přiděleno státem, když byl babičce-živnostnici vyvlastněn dům v Praze 4. Matka Jiřina Paulová pracovala jako úřednice, otec Zdenek Roule se s dcerou stýkal sporadicky, matka za něj nebyla provdaná. V dětství měla Milada problémy s psaním a zažila zesměšňování ve škole. Později dostala matka garsonku na Vinohradech, kde se Milada zlepšila ve škole a pokračovala studiem na gymnáziu. Ve vinohradském bytě byla svědkyní příjezdu sovětských tanků v srpnu 1968 a zažila strach kvůli sovětským vojákům u školy. Po maturitě vystudovala obor porodní asistentka, pracovala jako zdravotní sestra a zároveň dálkově studovala psychologii na Filozofické fakultě UK. Po jejím ukončení se věnovala práci psycholožky; dlouhé roky působila jako ředitelka pedagogicko-psychologické poradny v Praze 4, kde v práci s dětmi zúročila nejen své profesní, ale i životní zkušenosti. V době natáčení žila Milada Fiedlerová v Praze.
