Anna Fenclová

* 1933

  • „No a ještě ti můžu říct, v době, když dělali ti Rusáci tu invazi sem, tak tehdy jsem dělala řidičák s nějakým chlapíkem a jeho švagrová byla Ruska. A prostě ta potom v Českém rozhlasu hlásila: 'Vnimanije, vnimanije,' že [to jsou] 'uchvatiteli'. Chudinka. Byla to doktorka, ta si to pak odskákala se vší parádou. No, já si tak některé ty věci pamatuji z toho rádia, nebo ono to bylo i ve vsi, jak byly ty tlampače...“

  • „To bylo strašné, protože Američani museli pryč, tak ono se to rozmohlo, víš, že všude… Tady nebyla žádná potom americká zóna. No a naopak, jako se tenkrát propagovalo, že ruští vojáci byli převlečení za americké vojáky. Já si pamatuju ten den, kdy oni přijeli. My jsme byli na té májové pobožnosti v kostele. A to šel slyšet rachot. A najednou se otevřely dveře, přišli dva – v helmách – důstojníci. Smekli helmy, pokřižovali se, rozhlídli se po kostele. A pan farář se otočil od toho oltáře a říkal: 'Klid, farníci. Klid, farníci.' A oni se takhle rozhlídli, pokřižovali, nasadili helmy a odešli. Oni prostě probírali, protože v té době ještě utíkali Němci po státní silnici, aby se dostali do západního Německa.“

  • „Ale jak říkám, v tom mládí do konce války bylo všechno dost omezené. A lidé si museli pomáhat tak, jak to šlo. Byly třeba potravinové lístky. A když ty lístky došly, tak ti v tom krámu nemohli nic dát. A třeba byli různí ti pekaři, kteří pekli chleba. A vozili to vozíkem po vsích. Nebo měli takového velkého psa a rozváželi to. No a teď jsi musel dát takový ústřižek nebo něco... A když to kontrolovali, tak jsme dostávali kolikrát ten chleba bez toho papíru. A když přijeli kontrolu dělat, kolik toho naložil a kolik toho prodal, tak si pamatuji, že tenkrát – pán se jmenoval Míra – otevřel to a foukl do toho. A ono to vylítalo. A on říkal: 'Já vám to sbírat nebudu.' Aby zachránil to, že těm lidem dával bez toho. To bylo všecko takové v té době přísné.“

  • Full recordings
  • 1

    Plzeň, 23.03.2024

    (audio)
    duration: 01:03:05
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Zažila jsem hloubkové nálety i příjezd vězňů z koncentráku

Anna Fenclová, 1952
Anna Fenclová, 1952
photo: Archiv pamětníka

Anna Fenclová, rodným příjmením Burianová, se narodila 12. listopadu 1933 v Plzni v tehdejším Československu Marii a Antonínu Burianovým. Otec Antonín pracoval ve Škodových závodech a matka Marie byla žena v domácnosti. Pamětnice zažila hloubkové nálety na konci války i příjezd vězňů z koncentračních táborů. Studovala v Obecné škole Protektorátu Čechy a Morava v Dýšině. Poté navštěvovala Dívčí měšťanskou školu v Rokycanech. Po válce studovala na Soukromé obchodní škole Konejlova, která byla na přelomu let 1947/1948 komunisty zrušena. V letech 1949–1951 studovala Státní stenografickou školu. Pracovala jako sekretářka ve Škodových závodech v Plzni a později jako prodavačka a vedoucí prodejny v prodejně nábytku. Kromě toho se angažovala v divadelním souboru závodního klubu ROH Škodových závodů, kde působila v letech 1952–1955. Zahrála si zde například ve Snu noci svatojánské a Strakonickém dudákovi. Provdala se za Bořivoje Fencla a měli dvě děti. Až do sametové revoluce žili na státním statku Kumberk. V roce 1993 odešla do důchodu. V roce 2024 žila v Plzni.