Nikolaos Dumalas

* 1942

  • „Otec byl u partyzánů a jednou přišel matce říct, že se na nás chystají naši protivníci, říkal jim fašisti. Takže by bylo dobré, kdyby se někam schovala. Matka se tedy rozhodla, že půjde taky k partyzánům. Vyprávěla mi, jak jsme šli ve skupině víc lidí. Vezla mě na oslu, který měl popruhy. Na jedné straně jsem byl já (pětiletý) a na druhé koš jako protizávaží, abych nespadl. U partyzánů jsme byli asi měsíc nebo dva a pak jsme přešli hranice. Z Řecka si ještě pamatuju, že jsme byli ve vesnici někde u hranic. A moje jediná vzpomínka je, jak nás tam v zákopech bombardovala letadla.“

  • „Když jsme byli v Těchoníně v roce 1954 nebo 1955, jezdil za námi bratranec, který byl starší o tři roky a studoval průmyslovku v České Třebové. Jednou, když nás přijel navštívit, měl takové kalhoty, trubky tomu říkali. Tenkrát to bylo hodně módní. Matka byla rozhořčená, že tam tancoval ,boogie-woogie‘. Říkala tomu ,buti-buti‘ řecky. Byla rozčílená, jak může tancovat takové americké tance. Když jsme pak bydleli v Jeseníku, bratr, který studoval v Hranicích, za námi přijel domů a měl na sobě džíny. Otec (nevlastní) byl velký komunista, a tak vzal kalhoty a sekeru a na špalku na zahradě bratrovi ty džíny rozsekal. Takže my jsme byli vedeni k tomu, abychom na Západ moc nekoukali. Spíš na to Rusko.“

  • „Občas jsme šli v sobotu do kina a pamatuji si, jak se nám strašně líbily ruské filmy. To bylo vždycky Němci a naši - Rusové. Tenkrát jsme to brali hrozně vážně. Pěkný film byl třeba ,Ona bránila vlast‘. To byl příběh, ve kterém Němec přijede do okupované vesnice, kde zabije ženě dítě. A končilo to tak, že ona zase přijela tankem s ruskou armádou a toho Němce zabila. To se mi tenkrát velice líbilo. A pak se mi ještě líbil ,Pád Berlína‘. To byl takový pěkný film, jak to vypadalo z pohledu Rusů. A různé další filmy, hlavně ty válečné. Těmi jsme žili. My jsme si tenkrát (jako děti) mysleli, že až jednou budeme v letech, vrátíme se do Řecka a budeme tam bojovat za svobodu. Takže jsme se takhle učili, jak se to má dělat.“

  • Full recordings
  • 1

    Řecká ambasáda v Praze, 13.05.2010

    (audio)
    duration: 01:39:50
Full recordings are available only for logged users.

Srdce je v Řecku, ale mozek a rozum v Česku

Maturant
Maturant
photo: Archiv pamětníka

Nikolaos Dumalas se narodil 6. srpna 1942 ve vesnici Anidro na severozápadě Řecka. V roce 1948 byl v jugoslávském Bulkesu, kam uprchl s matkou o rok dříve, zařazen do dětského transportu do ČSR. Jeho otec padl v občanské válce a matka přicestovala za synem v roce 1949. Nikolaos Dumalas vyrůstal v několika dětských domovech a v roce 1956 nastoupil na zemědělskou školu v Kadani. Následovala Vysoká škola zemědělská v Praze, kterou ukončil v roce 1965. Během svého života pracoval v JZD Štědrá a pak také v Praze na Pražském státním statku. V roce 1969 se oženil s Češkou a přestěhoval se natrvalo do Prahy. V současné době pracuje na řeckém velvyslanectví. Do Řecka se za posledních dvacet let vrátil na návštěvu několikrát. O trvalém přestěhování uvažoval jako mladý, později už ne. Repatrioval se pouze bratr. Doma se Nikolaos Dumalas cítí v Praze u manželky, dětí a vnoučat. Přesto se nikdy nevzdal řeckého občanství a ani o tom neuvažuje. Podle svých slov se v Řecku cítí jako cizinec, avšak srdce tam stále zůstává.