Antonín Drong

* 1925

  • „My jsme letěli, i ten podporučík Pirszel a já s těma vojákama, k těm tunelům, a tak se díváme, co se děje a přijela lokomotiva potichoučku, parní lokomotiva a ti vojáci vedle toho podporučíka stáli a já vedle nich a on najednou: ,Strzilajtě, dlaciego nestrzilajtě, ckm?‘ A oni měli těžký kulomet, to byla ještě ta hlaveň chlazená vodou tam v zahradě a právě ho usazovali a těch pár vojáků, co bylo vedle mě, vystřelilo na tu lokomotivu. To byl moment a lokomotiva fu fu fu a ujela.“

  • „Jel jsem nákladním vlakem, už nevím odkud, a Dluhonice u Přerova, kontrola, Češi, železniční ozbrojená stráž, no a já jsem též v tom vagoně seděl. Přišli, sebrali mi všecko. A já nevím, kde jsem měl rozum, měl jsem takovou malou, nevím, kde jsem k tomu přišel, ani nevím. Měl jsem takovou pistolku. Měl jsem ji schovanou a oni: ,Svléct, všechno vybalit!‘ A oni ji tam našli, ti Češi. Drezína z Přerova přijela a za mnou strážný, já jsem musel ležet v té drezíně na podlaze a střážný s puškou připravenou k výstřelu, jeli jsme do Přerova.“

  • „Tři vojáci, jakési tři výstřely z pušky a to byli ti vojáci, co to tam strážili, ti polští vojáci, co ustupovali, najednou ty kulky už bylo slyšet, bylo to dobrých tři sta padesát metrů ode mě, tak jak to hvízdalo, tak ti vojáci honem utíkali a teď chvilku ticho a teď najednou pískání na píšťalce, tuž co se děje, co tam píská, pískot ustal a taková skupina polských vojáků utíkala, byla asi tak dvě stě metrů ode mě a ty kulky z toho německého kulometu, tak jenom to hvízdalo.“

  • „Tam takové davy lidí a já se dívám. Měl jsem jakési ty vyznamenání. Kříž II. třídy, stužku na boj zblízka. Tak jsem si to musel pověsit a ti lidé se tak dívali a já si říkám: Tohle byla největší potupa mého života.“

  • Full recordings
  • 1

    Ropice ve Slezsku, 24.01.2012

    (audio)
    duration: 04:40:17
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Zažil jsem boje o tunely v Jablunkovském průsmyku

Antonín Drong v uniformě wehrmachtu
Antonín Drong v uniformě wehrmachtu
photo: Antonín Drong

Pan Antonín Drong se narodil 21. února 1925 v Mostech u Jablunkova v rodině brzdaře na nákladních vlacích, pochází ze sedmi sourozenců. Během studia na obecné škole vstoupil do Sokola. Je přímým účastníkem jablunkovského incidentu německých bojůvkářů z 25. na 26. 8. 1939 a bojů německé armády o tunely na počátku druhé světové války, 1. září 1939, během nichž byly tyto tunely zničeny. Po německé okupaci byl přinucen vstoupit do Hitlerjugend a jeho rodina se musela přihlásit ke slezské národnosti. Od srpna 1940 do prosince 1941 byl Antonín Drong nuceně nasazen v Jizerských horách, po svém návratu pracoval krátce u Reichsbahnu, než dostal k 19. květnu rozkaz nastoupit k Reichsarbeitsdienstu do Opole. Po ukončení této služby dostal povolávací rozkaz k wehrmachtu do Gliwic k 110. výcvikovému a nasazovacímu praporu. V lednu 1944 byl pak převelen na východní frontu. Tou dobou onemocněl silným zánětem mandlí a během bojů mu omrzla noha. V červnu 1944 se dočkal povýšení na svobodníka. Po znovudobytí Minsku Sověty byl převelen ke KampfGruppeHein patřící do 20. tankové divize. V této jednotce mu svěřili kulomet ráže 42mm. Kapitulace 8. května 1945 jej zastihla v Teplicích. Nějaký čas se skrýval v selské usedlosti v Sebuzíně, během návratu domů byl zatčen ozbrojenou železniční stráží v Dluhonicích u Přerova a po potupném pochodu Přerovem skončil ve vězení. Díky otcově intervenci Antonína záhy propustili. Poté, co absolvoval „test” - napsat správně německy, polsky a česky jméno vsi Bukovec - se směl vrátit domů. Až do odchodu do penze pracoval Antonín Drong u dráhy a také účinkoval v mnoha dechových kapelách na Těšínsku.