Josef Dolejší

* 1933

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • "Přišli zkontrolovat, jestli se dodaly všechny věci, jestli si někdo nenechal něčeho zásoby. Speciálně k nám přišli. Babi nebyla moc od rány. Oni na ní něco chtěli, tak jim řekla, ať si políbí. Oni teda všechno prohledali, akorát sebrali nějakou látku, co měla na kabát nebo na co, tak cože, co to, kde to vyšmelila. Jenže ona měla papír od toho, kde to koupila, od nějakého Bartáka. A tak to padlo. Ztratily se hodinky, ztratila se dědovi pistole a nějaké peníze se ztratily. Děda to reklamoval a ty říkali: co můžeš dělat, to se nedá nic dělat, je to pryč."

  • "Samozřejmě byla tady skupina soudruhů, který stanovili vesnický boháče. To znamená, že byl děda stanovený vesnickým boháčem. A tím pádem z vneseného majetku dvacet procent propadalo státu, nebo zkrátka tomu družstvu. A když byl vesnickým boháčem, tak propadalo devadesát procent. To znamená, co tam vnes, ten majetek, to znamená stroje, koně, všecko, prasata, všecko, co vnes, tak devadesát procent šlo do nedělitelného fondu. To znamená, že prakticky už ti lidi vlastně nic neměli. Kdyby se to družstvo likvidovalo, tak už z toho dostali jenom těch deset procent."

  • "Devatenáct set padesát tři až padesát pět, to jsem byl na vojně u Karlovejch Varů. To mě dali mezi PTP, tam jsme byli soustředění ve Stružný, no to je kousek od Karlových Varů. A potom jsem byl různě, nejvíc pak v Litoměřicích a Doupově, to byl vojenský prostor. My jsme dělali jako Pomocný technický prapory. To znamená, že jsme třeba rubali kámen v lomě, pak jsme stavěli pozorovatelny pro vojenské cvičení, pak jsme dělali nějaké tyhle bunkry protiatomové i jsme byli nasazení taky jednou při povodních na Sokolovsku Ten padesátej třetí až padesátejpátej, to byl takový přelomový rok. Ti, co šli přede mnou, ty dva, tři roky, tak ti ještě chodili do dolů. Já jsem do dolů nemusel."

  • Full recordings
  • 1

    Veselý Žďár, 29.11.2024

    (audio)
    duration: 43:31
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Veselý Žďár, 06.12.2024

    (audio)
    duration: 01:29:23
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Kdyby děda měl doškovou chalupu, tak by vesnický boháč nebyl. Všecko to způsobila závist

Josef Dolejší při službě u PTP v letech 1953-55
Josef Dolejší při službě u PTP v letech 1953-55
photo: Archiv pamětníka

Josef Dolejší se narodil 10. května 1933 ve Veselém Žďáře nedaleko Havlíčkova Brodu jako syn zemědělce, který měl i školku s ovocnými stromy. Rodina Josefa Dolejšího patřila k nejmajetnějším ve Veselém Žďáře, podnikavost a pracovitost jeho otce byly příslovečné a nesly své plody. Josef Dolejší vystudoval po druhé světové válce Střední zemědělskou školu v Ruzyni, v roce 1953 byl povolán na vojnu k Pomocným technickým praporům. Po návratu z vojny pracoval na rodinném statku, dokud otce nedonutili vstoupit do družstva. Tam nakonec šla pracovat většina rodiny, aby si byli jisti, že o dobytek a pole je dobře postaráno. Rodině Dolejších v padesátých letech sebrali les a polnosti, v osmdesátých letech je začala obec připravovat i o zbylé pozemky kolem domu. Tomu, aby přišli o celá humna a zahradu, nakonec zabránil příchod revoluce. V době natáčení v roce 2024 byl Josef Dolejší na odpočinku, stále však čile pracoval na zahradě a stará se o stromy včetně jabloní zvaných Žďárské červeňáky, které vyšlechtil jeho otec.