Marie Daňková

„Tak jsme se spakovali, husu s housatama jsme nechali v Práchovně u paní Veselé. Byla tak hodná, husa přežila. Housata sežraly lišky. A s tou krávou, s kozou – a ještě tatínek všechno vezl na trakaři, co jsme s sebou táhli. No a tak jsme cestovali do té Šmelcovny, ale nedošli jsme hned. Někde v lese, tam před chaloupkama, tak v lese tam bylo několik usazení. První byli usazeni Fricovi, v tom lese takhle v takovém svahu nízkém. Fricovi, Jaroš mlynář, ještě z Dubového od nás odnaproti. No tak tam vybudoval z chvojí takovou zemljanku nebo já nevím, jak bych to řekla. Jak se tomu říká... takový obložený... Chvojím to nasekal, udělal takovou boudu. No a tam jsme byli dvě noci. A protože byla strašná zima, to bylo takový počasí hnusný. Pršelo a zima, tak jsme viděli, že to není možný, protože oblečení jsme pár dek s sebou nebo něco jen takovýho, nic víc. A takže maminka si vzpomněla na tu sestřenici, na tu vzdálenou sestřenici z Javůrka. Ona pocházela ... Urbánková, to kdybyste potom to jméno hledali... No a ta byla vdaná v té Šmelcovně, tak tam jsme se uchýlili, kde jsme byli ještě týden.“

„Byli jsme v té Šmelcovně, to byl úplně ten konec, to si pamatuju. Bylo vidět jasně, že bude konec, protože se přestřelovali. Němci byli někde nad Maršovicema, tam v té oblasti, a Rusi byli na druhé straně Javůrka, Hvozdec, tam. No a přestřelovalo se – a z toho důvodu, že Rusáci věděli, že šili z té strany. Byla tam cesta, nevím, jestli sjízdná, nebo ne. Taková větší cestička. Ti Rusi přijeli do té Šmelcovny – ne, to jsem to popletla. Napřed z toho vrchu od Maršova přišla skupina takových Němců, asi dvacet pětadvacet jich bylo, a usadili se tam, právě v tom Panském domě. A Rusáci přišli zase z té druhé strany a tam se střetli, postříleli Němce – a omylem ten první, který vběhl do obce, tak ti, co byli na vrchu, sami zastřelili toho svého. Rusi zastřelili ruského vojáka, potom jsme se na něj chodili dívat. Mně bylo deset roků a měla jsem tam i kámoše, co jsme tam byli týden, všechno jsme prolézali, do toho Panského domu, kde byli i tři mrtví Němci. To je vzpomínka na konec války.“