"Napřed jsem chodila s jedním [chlapcem], který šel do armády na dva roky do Ruska. Jak Němci začali bombardovat, tak ho asi hned zabili. Žádné zprávy jsme o něm neměli. Pak jsem chodila s jeho kamarádem, Josefem Šalamounem, a ten mi zase padl na Slovensku."
"Stáli jsme, prostě jsme se koukali, jak [Němci] jedou na motorkách. A on [německý voják] viděl, že má ostříhané vlasy, tak říkal: 'To je Rus!' Tak ten druhý mu dal klobouk na hlavu, aby ho nechali. To jsme se jich báli."
Antonie Cupalová, roz. Bílková, se narodila 28. ledna 1922 na Volyni v obci Krasilno, která se nacházela poblíž později vypáleného Českého Malína. Po napjatých okamžicích prožitých na Volyni se v roce 1944 rozhodla v Lucku připojit k čs. armádě. Nastoupila do ošetřovny, poté pracovala v kuchyni, až jí bylo umožněno přidat se ke zdravotnímu praporu, který postupoval za frontovou linií. Stala se svědkyní smrti kapitána Rudé armády, který jí chvíli před skonáním nabídl pomoc. V armádě potkala svého budoucího manžela, se kterým v závěru války otěhotněla. Konec války prožila ve Vrútkách na Slovensku. V době natáčení (2005) žila v Podbořanech.