Svatava Chybová

* 1937

  • „Ještě si třeba pamatuju, jak jsme si jako děcka hrávávaly. Za sokolovnou bylo hřiště a kus od něj smetiště. Když končila válka, Němci tam dali vyhořelý tanky a kdovíjaký zbraně, to tam hořelo, doutnalo, kluci si tam hodně vyhráli. Hledali, co by se jim hodilo, dalekohled, nůž... kluci no. Němci tam měli jako zajatce jak Rusy, tak i jednoho vlasovce, kterej se jim staral o koně. Za barákama, směrem od sokolovny, byla hezká ohrazená louka, kde ten vlasovec pásl koně a vždycky nás povozil. A měli tam zajatce, které ráno denně vodili seřazené přes dědinu na nějaké práce. Běda, kdyby se našel někdo, kdo by jim strčil chleba, okamžitě by stříleli.“

  • „Stěhovali jsme se náklaďákem, přijeli jsme k domku a ještě v něm bydlela majitelka, Němka, měla tam na bytě ještě jedny manžele, Němce, čekali na odsun. Ta jedna [majitelka] byla Němka jak poleno, s tou jsme se nemohli domluvit, ti dva, co bydleli nahoře, aspoň uměli česky, tak jsme se s nimi domlouvali. Ta naše paní Němka měla ale české jméno, jmenovala se Krásná, protože si vzala Čecha, který se dal k Němcům. Nikdo v ulici ho neměl rád, ani Němci, dokonce ho někdo zavraždil na zahradě. Měli syna, na kterého hrozně moc vzpomínala, vkládala do něj velké naděje. Byl to nadanej kluk, hrál na klavír. Musel narukovat na frontu a padl někde u Moskvy nebo někde na ruské frontě. Když jsme se seznámili, tak nás prosila, že se chce vrátit, že jí bude stačit jedna malá světnička, že by tam chtěla dožít a v Německu nemá kam jít, ale už jsme o ní neslyšeli.“

  • „Pod sokolovnou bylo něco jako sklep, tam byla spousta lidí. Kdo mohl, šel do té sokolovny. Někteří, třeba Indrákovi, u kterých byl ubytovaný ten Němec, měli sklep. Byla u nich i moje teta a stařa. Naši, protože nás bylo hodně – to je hrozně zajímavý, když na to dnes vzpomenu, tak se divím – to nebyl kryt, byla to díra, vykopaná jako hrob. Do ní byly udělaný hliněný schody, abyste do toho mohla sejít, zakrytý prknem, zaházený troškou hlíny, aby nebylo vidět, že tam něco je. Tam jsme přežili nejhorší nálety.“ – „To bylo vedle sokolovny?“ – „To bylo vedle sokolovny, sto padesát metrů od kostela, kde spadla bomba. Maminka držela nejmladšího bratra na rukách a chtěla, aby spal, jenže už ji ruky bolely, potřebovala ho položit. Musela vylézt pro seno a bomba spadla v době, kdy byla u zídky. Tlaková vlna ji odhodila na stěnu a zůstala ležet. Táta se bál, tak stařeček ji šel hledat, našel ji tam a křísil ji.“

  • Full recordings
  • 1

    Náměšť na Hané, 14.03.2023

    (audio)
    duration: 01:48:28
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Po válce jsme odešli do pohraničí

Svatava Chybová při natáčení pro Paměť národa, 14. března 2023, Náměšť na Hané
Svatava Chybová při natáčení pro Paměť národa, 14. března 2023, Náměšť na Hané
photo: Paměť národa

Svatava Chybová se narodila 21. ledna 1937 v Nákle jako druhé z pěti dětí manželům Karolíně a Františkovi Přidalíkovým. Jako dítě zažila druhou světovou válku i osvobození Nákla. Pocházela z chudých poměrů, rodina neměla vlastní bydlení a žila s otcovými rodiči. Roku 1946 využili nabídky a odešli do Rapotína u Šumpersku, kde byla možnost získat dům po vysídlených Němcích. Rodiče volili KSČ, očekávali, že se budou mít konečně lépe. Svatava začala navštěvovat Pedagogické gymnázium v Olomouci, které však kvůli rodinné finanční situaci nedokončila. Od roku 1954 pracovala v šumperské bance. Roku 1956 se vdala. Manželství nefungovalo, již se dvěma dcerami, Jitkou a Marií, odešla v roce 1967 do Ostravy. Roku 1976 se přestěhovaly do Kopřivnice, kde pamětnice získala místo vedoucí finančního odboru MěNV. Roku 1982 se znovu provdala, za předsedu obce Cholina Vladimíra Chybu, a přestěhovala se do Choliny, kde s manželem žili do roku 2017. Poté odešli do Domova pro seniory v Náměšti na Hané. Roku 2023, v době natáčení pro Paměť národa, zde žila už pouze Svatava Chybová, manžel krátce po přestěhování zemřel.