Miloslav Chráska

* 1941

  • „Leták se opsal v několika výtiscích a jeden kamarád to vyvěsil na starou kolnu. Ten leták tenkrát sebrali a projednávali ve fabrice, že se musí vyšetřit, kdo to udělal. Nebylo to nijak složité, bylo to na perličkovém psacím stroji, kterých není ve fabrice moc. Expertízou zjistili, že to bylo v investicích. Tam nás pochytali jednoho po druhém a vozili k výslechu do Rokycan. Výslech, to byly asi tři dny. Když jsme ráno přišli do fabriky, už na nás číhali. Zavřeli nás do místnosti, do které vedlo asi pět dveří. Jednou se otevřely ty, jednou ty. A tak nás konfrontovali. Celé to prostředí působilo stísněně. Tam byl věšák, na kterém jsem poprvé viděl, jak vypadají důtky.“

  • „V srpnu 1968 jsem jezdil po celé republice. Už po příjezdu na sever, do Trutnova, jsem cestou přes Mladou Boleslav viděl, jak tam kasárna hlídaly obrněné transportéry a tanky. Na nich seděli vojenští ostřelovači nebo mladí chlapci, stejně jako mladí chlapci na ně koukali z oken kasáren. Z jejich pohledů bylo znatelné proč. V Turnově se nás ptali, co jsme viděli cestou. Projížděli jsme ulicemi, kde byly rozlámané telegrafní sloupy s telefonním vedením, na nich nějaká chytrá česká ruka barvou napsala 22. 8., 24. 8. - prostě, kdy se ty sloupy přerazily. Ale smutnější byl pohled na hromadu křížků, u kterých byla zarámovaná parte nebo na rozstřílená okna a fasády domů.“

  • "Chodíval jsem cvičit a se Sokolem Rokycany jsem se dostal na prázdninový tábor do Mariánských Lázní. To byly takové dřevěné sruby nedaleko letiště, ale také tam byla krásná příroda. Jednou jsem se dozvěděl večer při denním rozkazu, že druhý den ráno s bratrem Mrzenou, což byl vedoucí tábora, se zúčastníme vítání vládní delegace, která přiletí na jednání do Mariánských Lázní. Tu vládní delegaci vedl ministr zahraničí Jan Masaryk. Mně to celkem nic neříkalo, jako šestiletému klukovi, ale když přijeli rodiče na návštěvu, otec byl překvapen, když jsem řekl: 'Tati, tuhle ruku jsem podával panu Masarykovi'. Nevěřil, ale bratr Mrzena mu potvrdil, že jsme skutečně byli vítat Jana Masaryka. Ten nás potom osobně provedl a pozval na prohlídku vládního letadla, Dakoty. To víte, že mi to hodně kluků závidělo.“

  • Full recordings
  • 1

    Plzeň, 08.04.2019

    (audio)
    duration: 50:00
    media recorded in project Příběhy regionu - Plzeňský kraj
  • 2

    Plzeň, 10.12.2024

    (audio)
    duration: 56:54
    media recorded in project Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Dlouhé dny hanby

Miloslav Chráska jako maturant na elektrotechnické průmyslovce, 1960
Miloslav Chráska jako maturant na elektrotechnické průmyslovce, 1960
photo: Archiv pamětníka

Miloslav Chráska se narodil 1. srpna 1941 v Plzni, s rodinou bydlel v Hrádku u Rokycan. V roce 1945 se doma spřátelil s ubytovanými americkými vojáky. Jako Sokol potkal v roce 1947 Jana Masaryka. Miloslav Chráska se od dětství úspěšně veřejně angažoval – byl mladým hasičem, zpíval ve sboru, hrál házenou. Během vojenské služby také vystudoval poddůstojnickou školu. V srpnu 1968 se zúčastnil obrany budovy Českého rozhlasu v Plzni. Jako technik navštívil pracovně východ Čech, kde na něj hluboce zapůsobily škody po průjezdu okupační armády. O rok později se nevědomky zapojil do trestného činu šíření protirežimního letáku, za který byl podmínečně odsouzen. Následovala řada sankcí v pracovním i veřejném životě – přeřazení na dělnickou pozici, snížení platu, degradace na vojína, zákaz cestování atd. Nejhůře nesl zákaz činnosti ve všech zájmových organizacích. Během 80. let se jeho situace zlepšila, mohl působit v zahrádkářské organizaci a získal lepší práci. Je zapsán v české Guinessově knize jako sběratel největšího počtu textů písní o růžích. V roce 2024 žil pamětník v Mirošově.