Josef Červenka

* 1932

  • „Byl tam můj kamarád. Já jsem potom po té průmyslovce šel na vojnu, dělal jsem před tím chvíli ve Zbrojovce, byl tam můj kamarád Jaroš Buráň, který nic neudělal, jen tam ničil ty samopalné součástky, které kontrola vyhodila. Nevím, proč ho sebrali. Když ho zatkli, už jsem byl na vojně a pak jsem se dozvěděl, že dostal vysoký trest a dělal v tom Jáchymově. Pak se vrátil, byl jsem s ním myslím dvakrát ve městě, zemřela mu manželka. Už nemohl sehnat žádnou práci a dělal v Havřicích v kovárně, přitom to byl výborný odborník."

  • „To bylo úplně zbytečné, že sem vtrhly ta vojska, protože přece proti socialismu tenkrát nikdo nešel. Lidé jen chtěli, aby se to zlepšilo, protože my jsme tady byli skutečně v koncentráku, celé hranice obehnané dráty, kam jsme mohli jít? Naše peníze nebyly směnitelné, platily jen tady. Je pravda, že jsme dostávali od závodní rady poukázky za sto korun a jeli jsme třeba do Maďarska, nebo do NDR, do Varšavy, do Čenstochové. Když jsme byli v Maďarsku, kde měli dobré věci, chtěli jsme nakoupit. Měli jsme vyměněné peníze, jenomže nám chyběly, tak jsme šli do směnárny, tam po nás chtěli to potvrzení, poukázku jsme měli jen na sto korun a víc nám nemohli vyměnit. Přišli tam západní Němci, Angličané, vytáhli peníze a oni jim směnili jakoukoliv částku, takže bohužel ten socialismus za moc nestál."

  • „28. dubna, kdy už bylo slyšet dělostřeleckou palbu a lidi se báli, si (matka) vzpomněla, že když šli z kostela, tak jí děvčata říkali: 'Nebudte doma, přijďte k Hlaďákům do sklepa', to byl hostinec a taneční sál. Tak matka nakonec vzala uvařené vejce a chleba, vyšli jsme z těch vrat a šli jsme nahoru, stálo tam asi dvacet německých vojáků. Nic nám neudělali, prošli jsme kolem a šli jsme do sklepa,už byl plný lidí. V jednom kuse jsme se modlili, každý měl strach. 29. dubna byla slyšet strašná střelba, to už byly pěchotní zbraně, hrůza, lidi naříkali a stále víc jsme se modlili. Trvalo to až do odpoledních hodin, asi do 17 hod, pak to přestalo. Němci už šli na Maršov a hnali je, tak jsme vyšli ven. Všichni objímali Rusy a nosili jim slivovici, domácí pálenku, každý měl štamprli, ale oni je nechtěli, vzali si celou flašku a pili kolem dokola. U Děťákového leželi dva zastřelení němečtí vojáci, ty potom naši chlapi zakopali do skály, tam byla taková vyhloubenina, dodneška tam odpočívají."

  • Full recordings
  • 1

    Uherský Brod, 23.08.2022

    (audio)
    duration: 01:34:11
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Válka je vždycky zlá, ať je kdekoliv

Josef Červenka při natáčení pro Paměť národa, Uherský Brod, 23. srpna 2022
Josef Červenka při natáčení pro Paměť národa, Uherský Brod, 23. srpna 2022
photo: Paměť národa

Josef Červenka se narodil 6. ledna 1932 v Těšově (okr. Uherský Brod) rodičům Dominikovi Červenkovi a Marii Červenkové, roz. Buchtové, jako nejstarší ze tří dětí. Otec se živil jako dělník, matka pracovala u sedláků na poli a starala se o rodinné hospodářství. Otec byl povolán v rámci všeobecné mobilizace roku 1938, Josef nastupoval ve stejném roce do obecné školy. Zažil nálety koncem války i osvobození Těšova. Po měšťance v Uherském Brodě vystudoval průmyslovku ve Vsetíně, studium zakončil maturitou. V rámci kolektivizace přišla rodina o pole, museli přejít do jednotného zemědělského družstva (JZD), kde poté matka pracovala. Roku 1951 odešel na vojnu. Nejprve absolvoval důstojnickou školu v Českých Budějovicích, poté sloužil v Aši a Františkových Lázních. Roku 1957 si vzal za ženu Marii Varaďovou, narodily se jim dvě děti. Po návratu z vojny pracoval ve Slováckých strojírnách, roku 1965 přešel do Vojenského opravárenského podniku v Uherském Brodu, kde pracoval až do důchodu. V Uherském Brodu zažil příjezd tanků v roce 1968 i sametovou revoluci. V roce 2022, v době natáčení, žil v Uherském Brodu.