Zlata Bednářová

* 1931

  • „Učebnice jsme měli maďarské, na měšťance v Nových Zámcích. A pak jsem musela odejít, protože tam všechno rozbili, všechno se tam pohádalo. Ale naše vesnice táhla dohromady. Jestli to byli Slováci nebo Maďaři, katolíci, nebo kalvíni, nebo jestli byli bohatí… my jsme byli jedna rodina.“

  • „Já jsem byla zamilovaná do katolického kluka, který zpíval v katolickém kostele, ale já jsem si ho nesměla vzít, protože on byl Slovák a katolík, a já Maďarka a kalvínka. My jsme měli taky svůj kostel. Ale tenkrát mi to tak nevadilo, protože jsem byla mladá. Já jsem se do něj zamilovala, protože krásně zpíval katolickým. Byl tam katolický kněz, Žid. K nám chodila jedna Židovka a šila pro nás oblečení, šaty, všechno. S Židy jsme se hodně kamarádili.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha , 06.10.2022

    (audio)
    duration: 02:20:07
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Slováci a Maďaři, do války jsme byli jako jedna rodina

Zlata Bednářová (Korpášová) v mladém věku
Zlata Bednářová (Korpášová) v mladém věku
photo: pamětnice

Zlata Bednářová se narodila 8. dubna 1931 na Slovensku ve vesnici s tehdejším názvem Lot (po válce přejmenovaná na Veľké Lovce), v okrese Nové Zámky, do slovensko-maďarské rodiny jako Aurelie Korpášová, později se nechala přejmenovat na Zlatu. Maminka Gizela pocházela z vesnice Čechy nedaleko Veľkých Lovců. Tatínek Josef Korpáš měl obchod se smíšeným zbožím a hospodu ve Velkých Lovcích. Zlata byla nejstarší ze tří sester. Doma mluvili maďarsky i slovensky a uměli také německy, za svůj rodný jazyk považuje maďarštinu, kterou mluvili její prarodiče, maminka i maďarská služka, která u nich za války žila. Rodina byla silně věřící, hlásili se ke kalvínství. V letech 1938–1945 Veľké Lovce spadaly do území okupovaného Maďarskem. Válka se ale jejich vesnice takřka nedotkla. Zlata vychodila obecní školu ve Veľkých Lovcích, navštěvovala také měšťanku v Nových Zámcích. Po otcově předčasné smrti ve svých necelých 17 letech prodávala v rodinném obchodě. Po roce 1948 jim obchod sebrali komunisté. Zlata poté krátce pracovala v Želiezovcích jako vedoucí obchodu, pak ji přeložili do Nitry na podnikové ředitelství a jako inspektorka měla na starosti 29 vesnických obchodů. Ve svých cca 20 letech se rozhodla odejít do Prahy, která tehdy lákala mnoho jejích vrstevníků. Dostala práci v potravinách na Zbraslavi, v polovině 50. let se zde provdala za malíře pokojů Jaroslava Bednáře. Poté žili šest let na Slovensku v Nových Zámcích a opět se vrátili na Zbraslav, kde Zlata Bednářová bydlela i v době natáčení v roce 2022. Pracovala 25 let jako vedoucí v radlické mlékárně a byla též turistickou průvodkyní po Slovensku a Maďarsku. Vychovala dceru a syna.