Tanasis Avukatos

* 1962

  • „Táta měl kladný vztah ke komunismu. Byl přímo stalinista. V roce 1968 ho vyhodili ze strany. No, on byl organizovaný. Během občanské války se organizoval. V SSSR v Taškentu byl organizovaný, a když přišel do ČSR, také vstoupil do komunistické strany Řecka. Akorát v roce 68, když tady byla roztržka mezi komunisty, tak podobná proběhla i u řeckých komunistů. Tátu prohlásili za stalinistu a vyhodili ho ze strany. No ale Vidnava byla taková zvláštní obec. Byla jednoduchá urbanisticky, takže tam v první fázi poslali skoro všechny válečné invalidy, vozíčkáře, lidi bez ruky, slepce. Moje teta byla třeba slepá, proto byla ve Vidnavě. Bylo tam čtvercové náměstí, kolmé ulice a bylo to v rovině, ne jako Jeseník. Když došli poslední zdraví soudruzi, tak tátu zase vzali do strany a stal se dokonce předsedou místní organizace.“

  • Tazatelka: „No a jak se na vás dívali Řekové v Řecku?“- „Jako na Čecha. Já jsem byl pro ně Čech. Vždyť Řek z Ameriky je pro ně Američan. Řek z Německa je pro ně Němec. Vemte si, že Řeků je deset milionů v Řecku a sedm nebo osm milionů je nás v zahraničí. Takže já jsem byl Řek z Česka, tím pádem Čech pro ně. Ale byli jsme zároveň všichni Řekové, to jsme věděli. To, že řekli - on je Čech, znamenalo, že on je z Česka nebo on byl v Česku.“

  • „V Česku jsme byli Řekové. Bylo to dáno tím, že jsme měli jenom povolení k pobytu a že jsme říkali, že jednoho dne odejdeme, takže jsme vnitřně odmítali být Čechy. Ne všichni, někteří si vzali Češky a nějaký odjezd do Řecka vůbec neřešili. Ani řecky se možná nenaučili nebo umí málo. V Řecku nás považovali za Čechy, ale když člověk chtěl, tak asimiloval. Jenže byli Řekové, kteří se pořád scházeli v ,českých‘ tavernách, kde chodili Češi, mluvili česky, jedli české párky s hořčicí a pili český rum. Přemýšleli o tom, jak bylo v Česku dobře a s děvčaty to bylo jednodušší. Ti zůstali hlavou v Česku.“

  • „V Řecku stromeček nebyl, ale tady jsme ho samozřejmě museli mít, protože bychom byli ochuzeni. Dárky jsme nedostávali na Štědrý večer, ale 25. ráno. To byl zase řecký zvyk. Vánoce se ctily. Hlavně tady byly tradice, které Řekové, kteří zůstali v Česku, už moc nectí. Ty tradice jsou trochu náboženské, komunistická obec je sice nezakazovala, ale neviděla je ráda. Staré babky stejně na Nový rok vařily žito s karamelami a nosily to po rodinách, aby měly rodiny bohatství. Je to něco podobného jako česká čočková polévka 1. ledna. Tak ty staré baby chodily a dávaly to maminkám, ne tatínkům soudruhům. Až v Řecku jsem pochopil, co to bylo za tradice. Najednou jsem si třeba vzpomněl, jak to baba Olga nosila a rozdávala, což jsem v Česku nechápal.“

  • „A tak některé holky letěly na to, že jsem Řek. Ale že bych toho hodně zneužíval, to zase ne, odsuď posuď. Několikrát se mi stalo, když jsem kamarádil s Čechy, že jsem uspěl u nějaké holky já a oni mi vyčítali, že je to proto, že jsem ten exotický Řek. Ale není to pravda, to je otázka, jak to ta ženská cítí. No co, že jsem Řek. Tak jsem více chlupatý. Tím to skončilo. Charakter, proporce, hlava, všechno zůstává.“

  • Full recordings
  • 1

    v Praze, 06.01.2011

    (audio)
    duration: 30:55
Full recordings are available only for logged users.

Všichni jsme se chtěli vrátit

Tanasis Avukatos
Tanasis Avukatos
photo: Pamět národa - Archiv

Tanasis Avukatos se narodil v Jeseníku v roce 1962. Oba jeho rodiče byli Řekové, kteří museli Řecko opustit během občanské války. Otec se dostal nejprve do Taškentu, až později přišel za svou matkou a sestrou do ČSR. Teprve tady potkal svou budoucí ženu. Do osmnácti let žil Tanasis ve Vidnavě na Jesenicku. Studoval gymnázium v Jeseníku, poté vysokou školu v Praze. Tři roky pracoval v Olomouci. V roce 1988 emigroval do Řecka, kvůli práci se však po jedenácti letech vrátil zpět. Živí se jako stavař. Má českou manželku a dvě dcery. Všichni mají velmi blízko k řecké mentalitě a tamnímu způsobu života. Do Řecka jezdí pravidelně.