The following text is not a historical study. It is a retelling of the event of the witness’s life based on the memories recorded in the interview. The narrative was written by external collaborators of the Memory of Nations.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Orlando Gutiérrez Boronat (* 1965  )

Hope means knowing that I’m fighting for what’s right and true

  • born November 9, 1965 in Havana
  • from a middle-class family which professed high moral and spiritual values
  • immigrated to Spain in 1971 and later to the U.S. because of the revolutionary events and repression in Cuba
  • obtained a master’s degree in Political Science at the University of Florida and later got a PhD in International Relations at the University of Miami
  • during his studies he accomplished the revival of the University Student Federation
  • worked as a reporter, journalist and finally as a teacher
  • member of the Alfa 66 organization, which fought for the liberation of Cuba, since age 13
  • became involved in the activities of the Cuban Patriotic Union in 1980
  • founded the new Cuban Democratic Directorate, fighting against the Cuban dictatorship
  • wrote a book called “Cuba: A Nation in Search of a State”
  • traveled to Eastern Europe in the 1990s and to Czechoslovakia, where he met Václav Havel who then served as an example of freedom for him

Když bylo Orlandu Gutierrezovi Boronatovi 7 let, odstěhoval se spolu s rodiči z Kuby. Kuba se pro jeho rodinu stala prostorem, ve kterém už dále nechtěli žít, protože nesouhlasili s tím, co se v zemi dělo. Odchod ale nebyl jednoduchý, znamenalo to, že už nikdy neuvidí své blízké, přítele a ani místa, která tak milovali. Orlando cítil zodpovědnost za to, co se na Kubě dělo a proto se v Miami začal zapojovat do organizací, která za osvobození Kuby bojovala. Tomu se věnoval nejen při studiu ale také po něm. Stál u zrodu mnoha organizací a skupin, které sjednocovaly exilovou činnost a podporovaly boje za kubánskou svobodu. Napsal o Kubě knihu a plánuje vydat další. Studuje politické dění Kuby a je autorem mnoha úvah o kubánském budoucím směřování: “Pokud Kuba v krátké době nezmění zásadně kurs směrem k otevřené společnosti, otevřené ekonomice, svobodným volbám, systému více stran, právnímu státu a nové ústavě, stane se zhrouceným státem.”

Rodina vysokých duchovních i morálních hodnot

Z Kuby odcházel s vědomím, že už se tam nikdy nevrátí. Exil znamenal být daleko od jeho blízkých a příbuzných, kteří ho vždy vychovávali v duchu vysokých duchovních i morálních hodnot. Orlando pochází z velmi tradiční, rozvětvené rodiny. Měl mnoho bratranců, strýčků a tetiček, kterých jsem si vážil.  Byl vychován v prostředí rodinné soudržnosti a to bezesporu přispělo k  tomu, že se ztotožnil a silně cítil s kubánskou vlastí a národem. “Od svých prarodičů jsem dostal do vínku něco velmi významného, pocit organické sounáležitosti s  Kubou. Měl jsem vědomí organické jednoty s Kubou, pocit odpovědnosti za osudy Kuby. Vědomí, že je to naše země a naše místo a že náš vlastní život je součástí  společného údělu, kterým je Kuba.” 

V Miami se dále rozvíjely jeho akademické, náboženské a duchovní zkušenosti, které vedly k tomu, že si uvědomil, že jeho rodina stávající kubánské poměry odmítá. Byl si proto jistý, že pokud se zapojí do hnutí podporující osvobození Kuby, bude mít podporu rodiny. A tak se taky stalo. Po dokončení univerzity se stal reportérem, novinářem a nakonec učitelem, kterým je dodnes. 

Pocit zodpovědnosti

“Již od útlého věku jsem pozoroval, že ačkoliv se mé rodině ekonomicky dařilo, stale  cítila velký smutek a  nostalgii  po Kubě.  Došel jsem k přesvědčení, že musím ve vztahu k tomu, co se na Kubě stalo a jak to zasáhlo mou rodinu, učinit nějaké osobní rozhodnutí. A rozhodl jsem se připojit se k boji za osvobození Kuby.” Už ve třinácti letech se Orlando zapojit do organizace Alfa 66 a později do dalších hnutí. V roce 1980 bylo založeno Kubánské vlastenecké shromáždění, které podporovalo odpor kubánského lidu formou manifestací a stávek.

Orlando začal poznávat a cítit, jaké to je být Kubáncem, který bojuje za svobodu své rodné země. Motivovalo ho to k tomu své úsilí a angažovanost ještě zvýšit. “Zapojil jsem se do mládežnické organizace , která se jmenovala Organizace pro osvobození Kuby (Organización para liberación de Cuba), kterou vedl Ramón Saul Sánchez. Získal jsem tam skvělé přátele. Tato skupina se snažila opět zažehnout vzpouru na Kubě.” Na univerzitě koncem osmdesátých let pomohlo oživit Federaci kubánských studentů a stal se jejím předsedou. 

Svoboda pro Kubu

Neménědůležitá byla také bojová tradice tvz. Direktorií, tedy studentských hnutí, která se zrodila v několika kubánských generacích s cílem bojovat proti diktaturám. V té době neexistovala žádná mládežnická organizace, a bylo nutné zorganizovat nové mládežnické hnutí. “Pamatuji si na první aktivitu, kdy jsem byl předsedou federace kubánských studentů. 27. Listopadu si Kubánci připomínají den, kdy španělské koloniální úřady daly popravit studenty medicíny. Je to den studentů. Uspořádali jme na universitě akci, kam přišlo spoustu lidí. Bylo tam vice než dvě stě lidí.” 

To nebylo zdaleka všechno, čeho se podařilo dosáhnout: “Založili jsme časopis, dělali jsme experimentální divadlo a různé kulturní aktivy s cílem oživit kubánskou identitu v naší generaci.  Začali jsme spolurpacovat s dalšími skupinami mladých Kubánců v Americe a v dalších zemích a v září 1990 jsme uspořádali Mezinárodní kongres mladých za svobodnou Kubu.” Hlavním cílem nově založeného direktoria bylo spojit se s disidentským hnutím, které se na Kubě právě rodilo, a podpořit občanský nenásilný odpor v rámci boje proti diktatuře. 

Kubánský komunistický režim

Podle Orlanda Gutierreze Boronata se kubánský komunistický režim podobá  komunistickému režimu Lenina, Stalina a Mao Ce-tunga. Je to režim, který se zrodil přímo z revoluce, kterou organizovala paramilitární skupina, a jejíž vůdce využíl všechny prostředky modernity, aby umocnil své charisma a zvýšil svou schopnost mobilizovat dav. Kubu označuje za zemi, která je jedním velkým vězením. 

“Fidel Castro byl náruživým čtenářem Lenina a jeho učení.  Navíc Leninovo učení  uvedl do praxe. Mimochodem je málo známou skutečností, že mezinárodní nacistická síť - tedy to co z ní  po druhé světové válce zbylo -  pomohla Castrovi upevnit revoluční režim  na Kubě.” O vývoji kubánské historie a politické scény napsal Orlando knihu. Tomuto tématu se nadále věnuje se záměrem vydat další knihu. Jeho předpověď budoucnosti Kuby není příliš optimistická. Pokud prý Kuba nezmění svůj přístup ke společnosti a hospodaření, velice brzy se stane zhrouceným státem. Pozornost by kubánská vláda měla také věnovat tomu, že počet Kubánců v zemi každým rokem ubývá. 

Tak vypadá svoboda! 

Na začátku devadesátých let Orlando Gutierrez Boronat získal nové zkušenosti z návštěv České republiky, Maďarska, Polska a Litvy. Tyto země ho přesvědčily, že svoboda je možná. Vzpomíná také na setkání s Václavem Havlem: “Nikdy nezapomenu na to, jak prezident České republiky dorazil na schůzku nebo na prezentaci knížky ve svém vlastním autě, které sám řídil.  Jak šel sám přes náměstí a bavil se s se studenty a s dělníky o  domácích tématech. Když jsem to viděl, řekl jsem si vzrušeně:”Tak vypadá svoboda!”

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Memory of Cuban Nation – instrument for the transformation of the Cuban society to the real freedom