Jindřich Valenta

„Ze šachty jsme na lágr procházeli bránou, kde nás takzvaně filcovali, zda neneseme něco, co u sebe mít nesmíme. Na cimru jsme fasovali dva kyblíky uhlí na den. V zimě, když nám dírami v barácích sněžilo do postelí, to nemohlo stačit. Ze šachty jsme si tedy nosili potají dřevo. Dělali jsme to tak, že jsme si do rukávů od fáráků nastrkali nařezané kusy. Bylo ho tam dostatek na podpěry chodeb a podobně. Slušní bachaři nás s tím pouštěli dál. Ti, co slušní nebyli, nás donutili náklad vysypat na jejich cimru a zatopili si s tím sami. Jednomu z nich, který se jmenoval Korejec, jsem si v této situaci dovolil říct, že si ho nechám vymalovat na kredenc, aby mi nechodily děti na cukr. Byly z toho tři dny v korekci.“

„Zřejmě tam byli bachaři, kteří nastoupili ještě před osmačtyřicátým kvůli dozoru nad kriminálními živly. Nás, politické vězně, nejspíš nebrali tak vážně, jako ostatní trestance. Na celách se smělo kouřit a vězni si mohli kupovat tabák jménem Taras Buľba a papírky. Starší chlapi to pochopitelně neuměli balit a tak jsem jim já, nekuřák, balil cigarety. Jednou jim však došly zápalky. Když přišel bachař s jídlem, tak ho požádali, zda by jim nějaké nedal. On na ně místo toho začal řvát sprostá slova a odešel. Za hodinu nebo dvě se najednou potichu otevřely dveře, někdo nám dovnitř hodil krabičku zápalek a zase zavřel. To znamená, že někdo z nich musel být soucitný. Jelikož se však báli sami sebe navzájem, tak to musel udělat takto potají. Byl to skoro hrdinský čin, protože kdyby ho chytili, tak by měl velký průšvih.“

„Přišel jste do vrátnice a tam vám nasadili na oči tmavé brýle. Dál vás vedli za loket jako slepce do některé z místností. Při samotném výslechu vám brýle sundali. Po chvíli se mi chtělo na malou. Brýle jsem si musel tedy znovu nasadit a zřízenec mě odvedl na záchod, kde jsem si je mohl zase z očí sundat. Čůral jsem do mušle, on stál vedle mě a díval se. Asi abych do pisoáru něco nevyhodil. Po tom, co mě vyslechli, mě odvedli do jiné místnosti, kde jsem se musel vysvléknout a odevzdat vše, co jsem u sebe měl. Místo toho jsem vyfasoval vězeňský úbor.“

“They called me to the leader, that would have been comrade leader. And they sent my leader for his coat... The interesting thing is, although I’m not superstitious, they got that right, they chose well. It was on Friday the 13th.”

“An interesting meeting was with the son of the First Republic-minister Bechyně. He had fought on the Western Front, and in prison he met up with an SS man he had fought against in the Sahara. They slept in the same bunk bed, one below the other.”