Marlene Smolková

* 1942

  • „Pak otevřeli ten přechod v roce 1971, a tak se sem valili zase bývalí Božídarský nakupovat tady u nás. Opět se zastavili u našich a tam byla stále stejná písnička: ‚Proč jsi tady ty mohl zůstat?‘ A táta říkal, že když ho nikdo nevyhnal nebo nevyvezl, tak přece by nešel sám. A oni mu říkali: ‚To jsi měl.‘ Pak to bylo taky hrozné, když umřel v roce 1979. Mohlo se i přes celnici… To bylo taky ostré, taky jsme tam chodili nakupovat záclony, dětské boty a tak. Když táta umřel, na hřbitově bylo hodně lidí, přišlo hodně Němců, bývalých Božídarských. Moje teta to tam všem říkala a i tak se to vědělo. Jeden bývalý Božídarský tam říkal nad hrobem: ‚Ty jsi jediný, kterého pochovají v rodišti…‘ domovina, heimat nebo jak se to říká. To bylo takové kruté. Představte si, že někdo na tom pohřbu byl a tohohle Němce na přechodu zavřeli, že měl tenhle proslov.“

  • „1968 dělal (manžel) ještě předsedu na Božím Daru, ale nesouhlasil s tím. Pamatuju si, že oni (okupanti) chtěli ubytování… to se dnes jmenuje hotel Anna, to byla ubytovna národního výboru nebo jen taková noclehárna. A on jim to nedovolil. Já jsem tenkrát dělala tady v krámě, to už jsem měla starší dceru. Nesměli jsme jim nic prodávat, takové to bylo hrozné. Manžel měl ještě tajemníka a já nevím, jak se to všechno jmenovalo na té radnici. Tak tam (okupanti) vtrhli, radnici zamknuli, zvenku stáli v obležení. Ty druhé pustili, ale manžela si tam nechali, on tam snad byl tři dny zavřený. Potom nějakým zadním okýnkem utekl. Stáli zepředu a měli namířeno. My jsme jenom koukali. Už jsme měli služební telefon a najednou mi volal z hotelu ze Zeliňáku, že je tam, v noci tam byl. Druhý den jsme tam šly s malou.“

  • „Nevím, jak se jim říkalo… finančníci. Ti prý přišli do těch baráků a lidem řekli, ať jsou za dvacet minut venku. Nějací šli pěšky, někteří měli vozíky, ale to nebylo v jeden den, to bylo po čase. Ještě v roce 1946 se to tady vylidnilo. Pak už tady zbyly jenom tři rodiny, pan Fikl, my a ještě paní Svítilová s vnučkou. Pamatuju si, že jsme měli takové černé bedny popsané a v tom věci. A ten jeden finančník říkal (tátovi): ‚Připrav si věci a někdo pro tebe přijde.‘ A nepřišel, tak zůstal a čekal pořád. A tím pádem jsme zůstali. Byli jsme tady dva roky… a pamatuju si, že jsme tu byly jenom ty tři rodiny.“

  • Full recordings
  • 1

    Boží Dar, 02.05.2023

    (audio)
    duration: 01:58:52
Full recordings are available only for logged users.

Když si vzala manžela, vyhodili ho z KSČ a armády. Byla totiž Němka

Marlene Smolková v roce 1958
Marlene Smolková v roce 1958
photo: Archiv pamětníka

Marlene Smolková, rozená Högen, se narodila 4. dubna 1942 v Božím Daru. Její rodina se po válce vyhnula odsunu, pouze nejstarší bratr později sám dobrovolně emigroval do Německa. Pamětnice kvůli svému německému původu v učení zažila šikanu. Po sňatku jejího manžela Jindřicha Smolku vyhodili z armády a vyloučili z KSČ. V šedesátých letech se do strany vrátil a stal se předsedou národního výboru v Božím Daru. V této funkci odmítl v obci ubytovat okupanty v srpnu 1968, ti jej drželi zavřeného v obklíčení na radnici tři dny. Během následných prověrek manžela podruhé vyloučili ze strany, dcera později kvůli špatnému kádrovému profilu měla problém se dostat na střední školu. Za rodiči se vraceli odsunutí rodáci vyčítali jim, že v Božím Daru zůstali. Po podobném proslovu při pohřbu otce pamětnice jednoho z Němců komunisté zadrželi. Pamětnice většinu života pracovala v Božím Daru v místních obchodech i rekreačních objektech. V roce 2023 zde žila.