Martin Semrád

* 1962

  • ‚S vědomím toho, že za pádem vašeho životního snu stojí pan ministr kultury, chtěl byste mu něco říct?‘ "Ani ne tak jemu, ale všem – že takoví lidé by se neměli stát ministry vlády." ‚Proč ne?‘ "Nevím nic o jeho erudici pro to být ministrem, ale jestliže má za sebou tyhle věci… Já bych to nedokázal, mít nějakou spojitost s bývalou StB a jít do vlády demokratické země. To nejde, to by nemělo jít." ‚Vám by v tom bránil stud?‘ "Ne, morálka. Ten člověk pořád lže, celý život, lže sám sobě, lidem." ‚Měl by se vám omluvit?‘ "Nemusí, o to nestojím." ‘Činilo by ho to ve vašich očích lepším?‘ "Že by se v mých očích učinil lepším? Ne, to nedokáže omluva. Jedna moudrá žena, psycholožka, kdysi řekla, že některé věci se nemají odpouštět. Jinak odpouštět se má, ale tyhle věci z té doby patří k těm, které by se odpouštět neměly.“

  • „Člověk byl vystrašený a nevěděl jsem vůbec, co po mně chtějí. Celou věc s nimi jsem oddaloval, myslel jsem, že je člověk nějak setřese, že na něj zapomenou, což je asi naivní." ‚To muselo být docela existenciální rozhodnutí, říci StB na spolupráci ne?‘ "Řekli mi, že když budu spolupracovat, tak dostuduji, když nebudu, tak nedostuduji. V tu chvíli se vám všechno zlomí." ‚Odmítl jste spolupráci s tímhle vědomím. Jak o tom člověk uvažuje?‘ "Uvažujete o tom, že budete muset začít úplně jiný život. Je to těžké. Mně se třeba stalo, že jsem naprosto propadl skepsi v lidi, nedůvěře. To vás poznamená na celý život. Je to možná horší, než když vás potrestají profesně." ‚Mluvila jsem s lidmi, kteří spolupracovali s StB, pod tlakem na to přistoupili, začali v tom lavírovat, já jsem jim nic důležitého neřekl nebo kdyby na mě zatlačili, řekl bych horší věci. Nezvažoval jste, že v tom zkusíte takhle nějak plout?‘ "Ne, měl jsem kamarády a dobré kamarády a jak bych se jim mohl podívat do očí?" ‚Třeba byste si namlouval, že neřeknete nic, čím byste jim mohl uškodit?‘ "Kdo tohle říká, tak si to opravdu jenom namlouvá. Ale vždycky řekne něco, co někomu uškodí, byť třeba nechtěně. Oni to z vás nějak dostanou.“

  • „První, co je zajímalo, byla marihuana. Ale u výslechu v Bartolomějské jsem zjistil, že to je vůbec nezajímá. Je zajímalo, s kým se stýkám, co čtu, kam chodím, jaké znám lidi. Marihuana spíš byla záminka, aby se k něčemu dostali dál. Asi pravděpodobně věděli, s kým se stýkám, kam chodím, na jaké koncerty jezdíme, povolené, nepovolené.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 19.01.2026

    (audio)
    duration: 01:36:15
    media recorded in project Stories of 20th Century
Full recordings are available only for logged users.

Přestal jsem věřit lidem

Martin Semrád, Stará Boleslav, 1984
Martin Semrád, Stará Boleslav, 1984
photo: archiv pamětníka

Martin Semrád se narodil 10. října 1962 v Rychnově nad Kněžnou, později jeho rodina žila v Žamberku. Matka Věra byla dělnice, otec Rudolf voják, po roce 1968 mu byl kvůli nesouhlasu s okupací zastaven postup. Pamětník chtěl studovat sochařství na uměleckoprůmyslové škole, ale rodiče rozhodli, že půjde na strojní průmyslovku. Už na střední škole se rozhodl, že chce studovat speciální pedagogiku a pomáhat lidem se zrakovým handicapem. Na pedagogickou fakultu v Praze ho přijali až na druhý pokus v roce 1984, po dvouleté vojenské službě. Na začátku roku 1985 se o něj kvůli udání Oto Klempíře, že kamarádům dává marihuanu, začala zajímat StB. Po prvním výslechu kývl StB na další schůzku, ale nakonec spolupráci s StB odmítl. Udělal to s vědomím, že ho kvůli tomu vyhodí z pedagogické fakulty – na podzim 1985 byl opravdu ze studia vyloučen. Spolužáci sepsali na jeho podporu petici, fakulta se jí ale nezabývala. Až od Paměti národa se dozvěděl, že jeho vyhazov z fakulty způsobilo udání současného ministra kultury Oto Klempíře. Do roku 1993 pak pracoval v Ústavu termodynamiky Akademie věd, využil zde strojní průmyslovku. V roce 1987 se oženil se spolužačkou Danou, která pracovala ve škole pro sluchově postižené v pražské Ječné ulici. Manželce pomáhal v restitucích získat statek Hodov a činžák v Praze - Holešovicích, kde vznikl hotel – ten deset let vedl. S manželkou se rozvedl, dnes bydlí spolu s matkou, bratrem a synem v několika domech usedlosti v Hodově, pracuje jako prodavač v Bauhausu.