Kpt. Irving (uprostřed) pro změnu s kolegy na jiném letišti - už za svého života se stal legendou a toho si byli dobře vědomi i dopravní piloti i další personál všech československých letišť. Kam zavítal, tam byl vítán. (Pozn.: Je doloženo a letci z dopravních linek vzpomínáno na desítky případů, kdy pro hustou mlhu, sníh či podobné „sibérie“ nikdo nelétal a letiště byla dokonce uzavřena. Jan na to však nehleděl – měl-li příkaz k odletu, prostě letěl. Zejména Slováci si prý potrpěli na sázky, takže pokud se objevila v neproniknutelné mlze přistávací světla mašiny, okamžitě se sázeli, že „… ten blázen, co se v tom ,nicnevidím‘ bude snažit přistát, je zaručeně Irving!“ A také tomu tak bylo, čímž mnohokrát pomohl vyhrát zpravidla láhev whisky, kterou pak společně vypili, pokud se na tom či onom letišti přespávalo. Nejoblíbenější byl v tomto směru Hotel Slovan v Košicích. Obdobnou příhodu zmiňuje navíc již zde na jiném místě citovaná kniha J. Zachardy Světla a stíny leteckého povolání).